Kalendář akcí
SVÁTEK SLAVÍ
Dnes : Andrea
Zítra : Jonáš
Kontakt

Koruna Česká
monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska

Senovážné náměstí 24,
110 00 Praha 1, Česká republika

IČ:44266740

Email: info@korunaceska.cz


Bankovní spojení:

FIO banka: 333311333 / 2010
(provozní účet - členské příspěvky, faktury)

FIO banka: 2700765126 / 2010
(transparentní účet - dary) 

FIO banka: 2301205375 / 2010
(transparentní účet - volební kampaně)

Přehled nepeněžních plnění ocenitelných v penězích:
Strana dosud neobdržela žádná nepeněžní plnění ocenitelná v peněnzích
 

Vyhledávání
Vážení přátelé, omlouváme se za nedostatečné aktualizace webových stránek Koruny České v posledních měsících. Koruna Česká pro Vás připravuje nové webové stránky, které by měly být během několika týdnů spuštěny.

Úvahy a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články, ale zejména jejich annonce na této titulní stránce, jsou pádným důkazem naší vnitrostranické demokracie, svobodné diskuse a naprosté absence jakékoliv vnitřní cenzury v našich řadách. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci uznají Předsednictvo KČ a její statutární orgány za hodny toho, aby navrhovovaný text měly možnost číst a vyjadřovat se k němu před jeho zveřejněním, může se, a to jistě velmi často, ne - li dokonce vždy, stát, že takový text bude schválen a stane se zároveň oficiálním stanoviskem strany. Pokud však dají přednost tomu, zveřejnit jej toliko svým jménem a o jeho prodiskutování a schválení ani nepožádat, bude vždy textem vyjadřujícím názor pod ním podepsaného (podepsaných ), třebaže se mnohdy vůbec nemusí lišit od stanoviska Předsednictva KČ. OFICIÁLNÍ STANOVISKA KORUNY ČESKÉ A JEJÍCH STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ JSOU ZDE

Josef Pejřimovský - Mariánský sloup na Staroměstském náměstí – Historie a důvody pro obnovu

Úvahy a články

Mariánský sloup byl postaven na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1650 z vděčnosti Panně Marii za její pomoc k vítězství pražských měšťanů a studentů nad Švédy v roce 1648 a na poděkování za ukončení 30leté války (1618-48), jejíž poslední bitvou byla v roce 1648 právě bitva o Prahu. Na základě nepravdivé propagandy, že byl postaven na památku vítězství císařských vojsk na Bílé hoře 8. listopadu 1618, byl 3. listopadu 1918 stržen zfanatizovaným davem jako domnělý symbol Rakousko-Uherské monarchie v souvislosti s vyhlášením Československé republiky 28. října 1918. Byla tak zneuctěna Matka Boží, která Pražanům pomohla a zničena významná kulturní památka.

Mariánský sloup byl rovněž schránkou ochranného obrazu Panny Marie Rynecké - Palladia Evropy. Proto stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském, německém a dalších národech Evropy. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Nešlo o spontánní „odčinění“ Bílé Hory českými vlastenci, ale o předem plánovanou akci, ke které byl přistaven hasičský vůz se žebříkem a dalším vybavením. Následně byl odstraněn mohutný podstavec sloupu, ve kterém bylo umístěno palladium Evropy, kamenné čtvercové zábradlí s anděly a kamenné čtvercové schodiště.

V sousedství Mariánského sloupu byl postaven v 19. stol. pomník M. Jana Husa, ctitele Panny Marie, který se dívá směrem k ní. Stačí citovat z vlastního spisu M. Jana Husa. Toto sousedství nebylo důvodem k jeho stržení a nemůže být důvodem k jeho neobnovení. Bylo by naopak vhodné, kdyby v sousedství pomníku M. Jana Husa, byla socha té, kterou tolik uctíval a o pomoc vzýval:

Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět... Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás. – Mistr Jan Hus (Fol. 69b n)

Magistrát Hl. m. Prahy na petici z roku 2010 na obnovu Mariánského sloupu s podpisy nejen z Česka, ale i ze zahraničí, (Slovenska, Německa, Polska a dokonce Španělska) reagoval spojením obnovy sloupu s rozhodnutím o celkové revitalizaci Staroměstského náměstí. V místě Mariánského sloupu byl proveden archeologický průzkum, který je podmínkou k jeho obnovení. Při archeologickém průzkumu byly nalezeny základy původního Mariánského sloupu.

Od roku 2010 jsme se při poutích za obnovu Mariánského sloupu setkávali s poutníky ze Slovenska, kteří organizují pouti a tak podporují snahu o obnovení Mariánského sloupu. V některých letech byla slovenská pouť dokonce početnější než česká. Děkujeme Slovákům za to, že se pravidelně jezdí modlit za český národ a Evropu na místo, kde stál Mariánský sloup.

Současně ale zjišťujeme aktivity odpůrců obnovy, kteří stále opakují staré, nepravdivé argumenty. Každoročně opakované květnové průvody za obnovu Mariánského sloupu ukazují, že obnova Mariánského sloupu, vyjádřená peticemi z let 2009 a 2010 s cca 18 000 podpisy má trvalou podporu.


 


 

Kardinál Tomášek se k otázce obnovy Mariánského sloupu vyjádřil takto: Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu. (Kardinál Tomášek, in: Bradna J., Kavička K., Praha, Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, Velehrad 2008, ISBN 978-80-86157-23-8).

Bez obnovení historické památky, bez obnovení úcty k Panně Marii, jako záštity míru, není možné v Evropě budovat sousedské vztahy v lásce a porozumění ani čelit islamizaci. Ekumena znamená nejen žádat od jinověrců toleranci k vlastnímu náboženství, ale také respektovat je a jejich úctu projevy zbožnosti. Katolíci respektují úctu M. Jana Husa, a evangelíci by měli také respektovat katolickou úctu k Panně Marii.

Ing. Mgr. Josef Pejřimovský Ph.D.

 

 

 

Jan Drnek - komentář k usnesení PSPČR ke Zborovu

Úvahy a články

  Česká poslanecká sněmovna ve středu 7. června 2017 přijala usnesení adorující bitvu u Zborova, ve kterém se poslanci vyjádřili v tom smyslu, že:

  Českoslovenští legionáři vybojovali za první světové války v bitvě u Zborova velké vítězství a významně přispěli k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. Hrdinové od Zborova se zasloužili o stát.

  V usnesení poslanci dále říkají, že jsou si vědomi významu bitvy u Zborova pro vznik samostatného československého státu, pro formování bojových tradic naší armády a pro pěstování ducha svobody, občanské hrdosti a lásky k vlasti.

  Oběti československých legionářů přinesly u Zborova velké vítězství a významně přispěly k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. Činy legionářů by neměly být nikdy zapomenuty. Hrdinové od Zborova se zasloužili o stát...

   Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska je nucena se od tohoto prohlášení distancovat, neboť je považuje za neodpovídaící skutečnosti a stejně zavádějící, jako například zákon o tom, že se prezident Beneš zasloužil o stát, a to z následujících důvodů.

1. bitvu u Zborova nelze nazývat bitvou, ale v rámci probíhající války lze střet považovat nejvýše za potyčku. Na straně XLIX. sboru 11. ruské carské armády v ní bojovaly tři nekompletní pluky, tedy zhruba pěší brigáda pod velením plukovníka Trojanova. Na straně c. a k. armády v sestavě 37. brigády a 19. divize pod velením podmaršálka Böltze bojovaly zbytky dvou českých pluků 75. jindřichohradeckého a 35. plzeňského, zdecimované předchozími boji. Tedy zhruba brigáda proti brigádě.

2. vydávat boj Čechů proti Čechům za velké vítězství je bezprecendentním zkreslaním skutečnosti, kterým se čeští poslanci zasloužili o velkou radost všech nepřátel českého státu a národa. Nelze na jedné straně oslavovat fakt, že mnozí čeští vojáci v císařských uniformách odmítli střílet do útočících Čechů, a na druhé straně hovořit o velkém válečném vítězství útočníků.

3. potyčka u Zborova v žádném případě nepřispěla k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. V zemích Dohody o ní nikdo téměř nic nevěděl a česká legionářská brigáda byla vzápětí téměř zničena v krvavém tarnopolském ústupu. Pokud se čs. legie nějak zasloužily o budoucí vznik samostatného Československa, bylo to o rok později, kdy zatarasily cesty přes Volhu a znemožnily přesun statisíců německých zajatců ze sibiřských táborů na francouzskou frontu (kde právě vrcholila německá ofenzíva), jejichž vydání vyplývalo z dohod v Brestu Litevském.

4. pokud se potyčka u Zborova stala základem bojových tradic naší současné armády, pak o tuto armádu musíme mít velké obavy. Byla by totiž založena na oslavě dezerce a zrady složených vojenských přísah. Český stát ani český národ nebyly v roce 1917 ve válečném stavu s Rakousko-Uherským císařstvím. Přinejmenším část ,,vítězů" od Zborova (vyjma těch, kteří již před tím měli ruské občanství), se tohoto činu dopustila a bojovala proti státu, jehož byli občany v cizích službách. Koruna Česká se domnívá, že principy a právní zásady platí pro všechny stejně a nelze je omlouvat tím, že - co je české, to je hezké. Podle stejných principů bychom museli stejným způsobem oslavovat například henleinovské ordnery z roku 1938 a legii Fraikorps, jejíž příslušníci se ze stejně nacionálních důvodů postavili se zbraní v ruce proti státu, jehož byli občany. Nemůže být jedno zločin a druhé zásluha.

  Koruna Česká v žádném případě nechce snižovat hrdinství jednotlivců, kteří na jedné i druhé straně této potyčky u Zborova projevili odvahu a sebeobětování pro věc, v jejíž smysl a správnost věřili. Národní a státní tradice však nelze stavět na lži a zkreslovní skutečnosti. Tuto chybu udělala takzvaná první republika. Pokud i dnes dovolíme našim politickým elitám, aby postupovaly stejně, můžeme se brzy nadít toho, čeho se občané první republiky dočkali od svých politických elit v září 1938.

  Brzy nám možná někdo z politiků začne vysvětlovat, že - Raději Hitler, než Habsburk, jak to v roce 1938 učinil ten, který se podle našich politických elit zasloužil o stát.

  Koruna Česká považuje potyčku u Zborova nanejvýše za trapný omyl (nebo záměr), který postavil na malém úseku fronty Čechy proti Čechům, ale rozhodně nikoliv za jakousi zásadní bitvu a vítězství Čechů proti císařským armádám. Současný pokus probouzet nacionalistické vášně pomocí dávných lží a polopravd považuje Koruna Česká za velmi nebezpečný trend a především sebeklam.

Jan Drnek - člen předsednictva Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

 

PhDr. Milan Novák - Adolf Born nekrolog

Úvahy a články
Vážení přátelé,
 
v neděli 22. května 2016, v 85. roce plodného a požehnaného života, odešel na věčnost malíř, grafik, ilustrátor etc. pan Adolf Born. 
Mistr Born byl znám jako velký příznivec společných tradic národů střední Evropy, jako zastánce a propagátor podunajské monarchie. Do služeb této tradice vložil i svoji vysokou uměleckou prestiž a díky ní tyto ideje nacházely odezvu u širší veřejnosti. Za jeho inspirované umělecké dílo a celoživotní péči o tradiční hodnoty naší vlasti patří Mistru Bornovi vděčnost a dík. Jeho odchod znamená pro nás nenahraditelnou ztrátu.
 
Poslední rozloučení s Mistrem Adolfem Bornem se koná v pátek 27. května v 10.00 hodin ve velké obřadní síni krematoria ve Strašnicích. 
Zádušní mše sv. bude sloužena chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi v neděli 29. května 2016 v 18.00 hodin. Přijďme vzdát čest a věnovat vzpomínku.
 
Requiescat in pace.
 
jménem Modlitební ligy bl. Karla I. Rakouského v ČR
Milan Novák C.S.G.M.
osobní pobočník JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského, arcivévody Rakouského
 
 

Mgr. Petr Nohel - anglický výraz „Czechia“, je problematický

Úvahy a články

Vážení přátelé,

 

děkuji mnohokrát za upozornění na iniciativu k současným diskusím o jednoslovném názvu našeho současného státu a dovolte, abych krátce zareagoval a sdělil Vám svůj postoj v této věci.

 

Koruna Česká (monarchistická stran Čech, Moravy a Slezska), jak již z jejího názvu vyplývá, ctí a uznává zemským princip naší vlasti, a proto podporuje důstojné a smysluplné akce vedoucí k pozvednutí našeho společného povědomí nejen o historii zemského upořádání na územní současného státního útvary, který je označován jako Česká republika.

 

Je třeba mít na paměti, že zemské uspořádání naší vlasti není záležitostí historickou, která je dnes libovolně měnitelná, ale živým a trvajícím principem, který nemůže změnit ani změna názvu státu, ani proměnné krajské upořádání, ani většinové hlasování nebo cokoliv jiného. Náš současný stát se skládá ze tří historických zemí: Slezsko, Morava a Čechy, přičemž to, co nás svedlo dohromady a co nás vzájemně vždy spojovalo, byla osoba panovníka, který v Čechách vládl jako český král, na Moravě jako moravský markrabě a ve Slezsku jako slezský vévoda. Díky této dynastické jednotě se ustálily hranice těchto našich zemí pokojně a nekrvavě a jsou dodnes, alespoň v mých očích, neměnné.

 

Musím však přiznat, že jako monarchisté nemáme větší problém s názvem Česko. I když je to název podobný slovu Čechy, je přeci jen jiný a tedy odlišitelný. Rovnice „Čechy + Morava + Slezsko = Česko“ nám tedy nijak zvlášť nevadí. Ostatně i v názvu „Česká republika“ představuje slovo „česká“ celé „Česko“ a nikoliv pouze „Čechy“.

 

Přesto se nám monarchistům název „Česká republika“ nelíbí. Není to ovšem dáno slovem „česká“, ale slovem „republika“. Uznáváme, že každý stát by měl mít svůj jednoslovný výstižný název, ve kterém by se jako aktuální státní zřízení neobjevovalo. Běžně přeci říkáme, že „jedeme na Slovensko“ nikoliv do „Slovenské republiky“ nebo „jedeme do Španělska“ nikoliv „do Španělského Království“.

 

Je ovšem zásadním omylem prosazovat takový jednoslovný název za každou cenu. Největší chybou, které se můžeme dopustit, je pojmenování státního útvaru pouze po jedné ze zúčastněných zemí. Z tohoto důvodu je nutné odmítnout např. jinak libozvučný název „Bohemia“, který je ovšem názvem pouze Čech a s Moravou a Slezskem nemá nic společného.

 

Název, který navrhuje ministr Zaorálek, totiž anglický výraz „Czechia“, je problematický, protože nebylo dosud zcela uspokojivě vysvětleno, zda se jedná o překlad slova „Česko“ (což by bylo v pořádku), nebo slova „Čechy“ (což by bylo naprosto mylné).

 

Složitá otázka našeho souhrnného pojmenování je ovšem dána také historicky. Naše země totiž nikdy v historii jednoslovný název příliš nepoužívaly. Byli jsme známi jako Země koruny české, nebo lidověji jako České země, přičemž těmito českými zeměmi byly míněny Čechy, Morava, Slezsko i obojí Lužice. Osobně bych proto považoval za nejšťastnější řešení propagaci anglického jednoslovného pojmenování Czechlands, ze kterého je patrno, že se jedná o více zemí, které spolu tvoří jeden státní celek. I když ani tento název není ideální, blíží se podle mého názoru nejvíce skutečnému stavu věci.

 

Ať už dopadne přijetí některého z návrhů jakkoliv, dává nám každopádně současná situace příležitost obnovit diskuse nejen o historické, ale především o zemské a správní suverenitě všech našich zemí. Posilování zemského principu ve vědomí veřejnosti je totiž samozřejmým začátkem celého procesu, který se nesmí zastavit u pouhých proklamací a historických výkladů, ale musí nutně směřovat k reálnému a oficiálnímu uznání našich zemských hranic a s nimi spojenou samosprávnou otázkou.

 

I když náš společný stát nepatří zrovna k největším, není žádného důvodu pro to, aby se o všech věcech rozhodovalo z centra jedné země, nebo – ještě hůře – z umělých center krajských, která si z podstaty věci nikdy nemohou získat respekt poučených a uvědomělých občanů – tedy nás všech.

 

Petr Nohel

 

Další účast zástupce KČ v pořadu: NÁZORY A ARGUMENTY na rozhlasové stanici RADIO+

Úvahy a články

Diskuse parlamentních a neparlamentních stran o výzvě prezidenta Miloše Zemana k poslancům, aby schválili zákon o celostátním referendu. O střetu zájmů u politiků a o návrhu opozice na mimořádnou schůzi ke kauze Farma Čapí hnízdo. Moderuje Ondřej Konrád. Hosty pořadu byli členové rozpočtového výboru PSP: Miroslav Kalousek (TOP 09) a Václav Votava (ČSSD). Mimoparlamentní strany zastupovali: Aleš Hodina (Patrioti) a Petr Ježek (ČSNS). Za monarchisty vystoupil místopředseda KČ Petr Krátký.

 

Pořad k poslechu na: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3587177

 

JUDr. Petr Krátký hostem pořadu - Názory a argumenty na téma veřejné finance

Úvahy a články

Vystoupení zástupce KČ (JUDr. Petra Krátkého) na rozhlasové stanici Rádio Plus, pořad: Názory a argumenty, kde se v debatě parlamentních i neparlamentních stran diskutovalo o státních a veřejných financích a o všem, co je s nimi spojeno, za moderování Tomáše Procházky, lze ze záznamu slyšet na připojené adrese:

http://media.rozhlas.cz/_audio/03577709.mp3

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 Další > Konec >>

Strana 1 z 4