There are no translations available.

V tisku se objevila zpráva, že prý ministru obrany Vondrovi hrozí soud a vězení za schvalování zločinu. Proti tomu nelze nic namítat, zločiny se neschvalují, jak praví zákon a morálka a navíc, padni komu padni.

Jenže je tu jedno ale.

Ministr Vondra je popotahován za to, že udělil nejvyšší vojenské vyznamenání příslušníkovi protikomunistického odboje Ctiradu Mašínovi.

Kdo byli bratři Mašínové a jejich skupina, je všeobecně známo. Byli to lidé, kteří vzali do rukou zbraně a bojovali tak proti komunistickému režimu, jelikož jim tento způsob boje připadal účelný a jediný, který by, snad, mohl vést k úspěchu.

Podle tehdejších zákonů byli zločinci, protože Československo přece nebylo s nikým ve válečném stavu (kromě vlastních občanů) a nebylo nutné jít do ulic se zbraní v ruce.

Jejich způsob odboje byl tedy legitimní. Navíc nikdy nebyli za svoji činnost odsouzeni (nepřítomnost obžalovaného odsouzení nebrání), pouze stíháni, a jak již v roce 1995 rozhodlo Městské státní zastupitelství, že stíhání je promlčeno.

Já k tomu dodávám, že je ostudou státu, že k promlčení došlo. Stíhání bratří Mašínů a jejich skupiny mělo být zastaveno a jejich jména v plném rozsahu očištěna.

Ministr Vondra se tudíž nemohl dopustit schvalování zločinu. Tím, že panu Ctiradu Mašínovi udělil vojenské vyznamenání pouze dal najevo svou úctu. Proto má být nyní žalován?

Stejně tak se schvalování zločinu před třemi lety nedopustil tehdejší premiér Topolánek, když jim udělil plaketu předsedy vlády.

Kdo to tedy křičí „chyťte zloděje? Lidé zpracovaní tehdejší i současnou demagogickou propagandou o tom, že jedině oni jsou ti spravedliví (a po-slušní), ostatní jsou zrádci, lumpové a zaprodanci imperialistického pekla. Nejedná se kupodivu jen o další výkřik komunistických pohrobků a jejich přisluhovačů, kteří se přeci ničeho nedopustili a jen žádají „spravedlnost.“

Kéž by tomu tak opravdu bylo, spravedlnosti se v jejich případě opravdu nedostává.

Je až s podivem, s jakou urputností tito lidé žádají potrestání těch, kteří se postavili straně a vládě, jak neustále dokáží dštít oheň a síru na ty, kteří jejich názor nesdílejí a vidí v příslušnících protikomunistického odboje statečné lidi.

Kdo podává tyto žaloby, koho tak popuzuje vyznamenávání odbojářů?

Jsou to lidé, kteří sami mají na rukou krev a jejichž svědomí nemůže být čisté. Občané tohoto státu, kteří i po více jak 20 letech, jež uplynuly od výměny stranických legitimací, mají stále v hlavách, ne zmatek, ale do morku kostí zažraný, „výchovný“ čtyřicetiletý balast, nepřímo podporovaný skutečností, že ti, kteří jim tehdy tento balast do hlavy nalévali, dále působí ve veřejném životě a z některých se stali i úspěšní kapitalisté, doplněný o všeodpouštějící lásku vítězící nad spravedlností. Pro takové lidi je důležitější, že mají sametovou jistotu zajištěného stáří - a ne nějací odbojáři, s kterými jsou v každé době jen problémy.

Ano, pane ministře, Vaše ocenění skupiny bratří Mašínů je důležité a správné.

Jen houšť a větší kapky.

Přes mnohá zklamání věřím, že spravedlnost nebude jen slepá, ale i moudrá, a odloží tyto žaloby na to nejsprávnější místo – do stoupy.

 

Miroslav Krupka,

předseda MS KČ Praha 4

a signatář Konzervativní platformy