KORUNA ČESKÁ

Bedřich Karel

Do všeobecného rozruchu kolem tzv. Benešových dekretů – mimo politických stran, jež se pomocí nacionalistické „mobilisace“ snaží přilákat už tak dosti zmateného voliče – mocně zasáhlo i SDRUŽENÍ HISTORIKŮ ČR. Tito pánové, kteří dominují povětšinou Historickému ústavu AV či fakultě historie UK, uchopili téma rukou ráznou a nekompromisní, přičemž tuto nemálo komplikovanou záležitost pojednali v ryze politickém duchu. Stanoviskem sdružení nazvaným Historikové proti znásilňování dějin, jež spíše než historické glosy připomíná politický manifest, se jako červená nit táhne zatvrzele šířená idea oprávněnosti a nevyhnutelnosti vyhnání sudetských Němců, včetně sebeutvrzování o etičnosti tohoto tehdy i dnes bezprávního činu. Pokud se seriozní vědci začnou přizpůsobovat jakékoli aktuální politické linii a zapomenou na objektivitu s patřičnou mírou kritičnosti, která by měla být historiografii vlastní, je to vždycky špatně. A pokud tato linie bezprostředně vychází z polozapomenutého nejedlovského pojetí dějin, jak jsme je poznali během čtyř desetiletí komunistického režimu, je to ještě mnohem horší.

Předkládám do diskuze materiál, jak by měla, podle mého soudu, fungovat moderní legitimistická monarchie, co je pro ni přirozenou oblastí uplatňování moci a péče o občany. Považuji za nutné, aby se monarchisté jasně vymezili nejen vůči socialistům, ale zejména proti liberální pravici, zejména ODS a TOP 09. Takové vymezené lze provést zejména v oblasti sociální, a to dokonce v duchu monarchistické a patrimoniální tradice. Omlouvám se za obsáhlý text, v prvé části se snažím rozebrat teoretická, resp. filozofická východiska společenských systémů a najít co nejlepší řešení společenských vztahů pro obnovenou monarchii. Je to tak trochu reakce na text pana Makrlíka.

Rok 2009, zejména výsledek muslimsko‐katolického dialogu v Ammánu a počátek roku 2010, zejména rozhovory katolicko‐islámského dialogu na universitě Al‐ Azhar, dávaly naději, že katolicko‐islámský dialog povede k dohodě o vzájemném respektování obou náboženství a jejich klidnému soužití. Události konce roku však přinesly velké zklamání. Dramatické události začaly útokem 31. října 2010 v syrsko‐katolické katedrále v Bagdádu, kde sebevražední útočníci zabili několik desítek křesťanů.