Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany.

Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů najdete v rubrice Tisková prohlášení.

Druhou neděli v květnu se v našich zemích tradičně slaví Den matek, díkuvzdání dětí svým matkám o otců matkám svých dětí. Je to výraz hluboké úcty k ženě, matce, do které lze zahrnout i úctu k duchovnímu mateřství žen, které se vzdaly vlastní rodiny pro službu potřebným, dětem i jejich rodičům. Nediskriminuje ani ty, které matkami ještě nejsou, ale mohou se jimi stát.

Letošní Den matek připadá na 9. květen, na 129. výročí narození služebnice Boží Zity, císařovny rakouské, královny české a uherské, manželky, matky a vdovy. Připomeňme si její život, zamysleme se nad ním a zároveň prosme  prosme o její přímluvu a zázrak, potřebný k blahořečení. Ve svém dlouhém pozemském životě poznala světskou slávu i ponížení. Na sklonku života víra v Boha a Boží Prozřetelnost jí dávala dávala sílu překonávat všechny těžkosti.

Princezna Zita se narodila 9. května 1892 jako 17. z 24 dětí sesazeného parmského vévody Roberta a jeho druhé manželky. Se svým budoucím manželem, arcivévodou Karlem se setkala ve Františkových Lázních. Oba poznali, že spolu chtějí žít, pomáhat si a vychovávat děti. Svatbu měli 21. října 1911 a první období společného života, které Zita považovala za nejšťastnější ve svém životě, prožívali na zámku v Brandýse nad Labem. Po atentátu v Sarajevu se stal arcivévoda Karel následníkem trůnu, velel na frontách světové války a po dvou letech, v prosinci 1916, po smrti císaře Františka Josefa I. se stal rakouským císařem, českým a uherským králem. Císařovna Zita podporovala všechny mírové snahy císaře Karla. V té době byl poradcem císaře moravský kněz, jezuita, prof. Alois Musil. Když se narodila jeho neteř, císařovna se stala její kmotrou. Při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin prof. Musila v roce 1968 byly přeneseny jeho ostatky do rodného Rychtářova na Moravě. K této události byla pozvána i císařovna Zita, ale do Československa, stejně jako do Rakouska, tehdy nesměla.

Závěr života prožívala ve švýcarském Zizersu a byla šťastná, když v roce 1982 směla po 62 letech navštívit Rakousko. U příležitosti jejích 95. narozenin (1987) vyšlo v Lidové demokracii přání všeho nejlepšího paní Zitě Burbonové. Cenzura nepochopila, o koho se jedná a přání bylo uveřejněno. Císařovna Zita zemřela 14. března 1989 a 10. dubna téhož roku byla pohřbena ve Vídni. V roce 2008 dala Kongregace pro svatořečení souhlas k zahájení procesu blahořečení služebnice Boží Zity.

Služebnice Boží Zita prožila dlouhý život vždy v blízkosti Boží, měla velkou úctu k Nejsvětější Svátosti a byla vděčná, že se mohla zúčastnit mše sv. Jako vdova bez prostředků, odkázaná na cizí pomoc, vzorně vychovala svých 8 dětí. Celý život se modlila za země, ve kterých vládl její manžel, bl. císař a král Karel a ve kterých byla také ona císařovnou a královnou. 

Modleme se za její blahořečení , aby Bůh svoji služebnici Zitu oslavil zázrakem a ona se přimlouvá u nebeského trůnu, aby zavládly „hojnost, pokoj v naší zemi“.

Josef Pejřimovský

Podle Filipa Zdeňka Lobkowicze OPraem., opata tepelského, „Novéna v duchu služebnice Boží Zity“, 1.tschechische Aufgabe, Kunstverlag Josef Fink,Lindenberg 2020, ISBN:978-3-95976-274-8, doplněno a upraveno

Letos si připomínáme 1100 let od mučednické smrti první historické doložené české kněžny sv. Ludmily. Pokud napíši, že by bylo dobré si v tento čas připomenout všechny její potomky na českém trůnu, setkám se typicky s dvojí reakcí. Buď že by takový seznam byl příliš krátký, protože Přemyslovci vymřeli, nebo naopak, že by byl příliš obsáhlý, protože jednotlivé dynastie sedící na českém trůnu na sebe genealogicky navazují, a tudíž se jedná prakticky o všechny naše panovníky. Ponechme nyní stranou, že správnou je ta druhá jmenovaná možnost, a pojďme se nyní postupně zaměřit na jednotlivé manžele po sobě jedoucích dědiček českého trůnu.

Ve věku 97 let zemřel dne 19. ledna Zdeněk, hrabě Sternberg; hlava tohoto významného českého šlechtického rodu. Jeho život provázela nepřízeň několika režimů 20. století, časté nucené změny zaměstnání i zabavení a posléze navrácení rodinného majetku. Přesto nezahořkl, hovořil s vděkem i o tom negativním, co ho v životě potkalo, a přestože po sametové revoluci získal zpět mj. rodinný hrad Český Šternberk, žil nadále skromně ze svého důchodu a prostředky provozem hradu vydělané vracel zpět do jeho udržování.

Levice již dávno nechrání zájmy utlačovaných proletářů. Nedělala to ani před 100 lety. Zájmy utlačovaných byly levicovým politikům vždy dobré jen k tomu, aby se skrze jejich obranu dostali k moci. Jakmile levice ovládne stát, snaží se udělat proletáře úplně ze všech jeho občanů, protože pak může v zájmu jejich ochrany všechny obyvatele dirigovat a poručníkovat. Je třeba odstranit kapitalisty, ale i živnostníky a vůbec kohokoliv, kdo ochraňovat nepotřebuje. Pro levici je přijatelný pouze ten jedinec, který ochranu potřebuje, kterému by někdo ubližoval, kdyby zde nebyl levičák – ochránce.

Fenoménem doby je zelená levice. Ta se dostává k moci tím, že chrání zájmy přírody v celoplanetárním rozměru. Chrání je před člověkem a současně pro člověka. To se nevylučuje, říká se tomu dialektika. Nerozumní, neregulovaní a neporučníkovaní lidé by si planetu zničili a pak by sami zahynuli na následky své nerozumnosti. Proto je třeba lidstvo ochránit před ním samým. K naplnění tohoto ušlechtilého cíle je pochopitelně zapotřebí nejprve celé lidstvo ovládnout. Abychom zachránili přírodu pro všechny a pro budoucí generace, je třeba si ji odepřít. Abychom zachránili život, je třeba přestat žít.

Osobní komentář Jana Drnka k Projevu o budoucnosti Evropy Karla Habsburského, předneseného u příležitosti jeho 60. narozenin 11. ledna 2021.


Evropská Unie stojí a padá s tématem evropského sjednocení.

Sjednocení nemůže stát na ideologickém základu. Ideologie jsou domnělé doktríny spásy, pokusy o vytvoření nebe na zemi bez Boha, bez souladu s Prozřetelností, jen silami nedokonalých lidí.

Evropané si navykli spoléhat na sociální stát, který nabízí, že je ochrání před krizemi. Sociální stát vznikal v západní Evropě nejpozději od 70. let 20. století, a jeho trvání bylo podmíněno vojenskou ochranou NATO a hospodářským úspěchem tržní ekonomiky. Šlo tedy o prostředí, kde státy neprosazovaly politiku finančních intervencí, ale pouze zajišťovaly rámce, tedy stejná srozumitelná pravidla pro všechny obyvatele, vymahatelnost zákona apod. To vedlo ke vzniku stabilní střední třídy. Tato třída byla pilná, její podnikání neplýtvalo prostředky a tato třída investovala své zisky opět v soukromém sektoru.

K hospodářskému zázraku Západu vedla iniciativa jednotlivce a právní prostředí vytvořené státem. Tak vznikl dostatek, který ale další generace svedl k pokušení sociálního státu. Žít v existenčním dostatku (a v prostředí, kde stát iniciativu jednotlivců pouze rámcově reguluje) či v sociálním státu je velký rozdíl.

Spolu s Janem Žižkou z Trocnova patří polní maršál hrabě Josef Václav Radecký z Radče k nejlepším českým vojevůdcům všech dob. Oba byli skvělí a nepřáteli respektovaní vojáci. Doufám, že postupně budou vznikat nejrůznější připomínky na vynikajícího vojenského velitele rakouské armády v celé České republice a na pražské Malostranské náměstí se vrátí jeho monumentální socha. Jsem rád, že v celé zemi se již konají nejrůznější vzpomínkové akce na jeho počest. Tato významná osobnost české historie si ocenění zaslouží.

Častou námitkou odpůrců monarchie je to, že panovník může být duševně nezpůsobilý a oblíbeným příkladem je Ferdinand V. Dobrotivý. Petr Placák, spisovatel, monarchista a zakladatel Koruny České ve svém článku nabitém fakty výstižně ukázal, že srovnáme-li tohoto posledního korunovaného českého krále třeba s naším současným prezidentem, vyychází z toho panovník velmi dobře, zatímco pro prezidenta to právě lichotivé vysvědčení není.

Na facebookové stránce Návrat krále nedávno připomněli osobnost posledního českého korunovaného krále Ferdinanda V. s otázkou, zda by nebylo od věci jeho památku v Praze připomenout pomníkem. Pod článkem se sešla řada reakcí včetně těch, že Ferdinand byl retardovaný, více méně neškodný blázen – argumenty, co vše uměl, ovládal a dokázal, nepomohly. Prostě blázen a hotovo.

Bílá Hora aneb tři sta let jsme pod Habsburky úpěli, ovšem toto klišé se už dávno mezi moderními historiky nenosí. Slyšel jsem názor, že vlastně léta 1620 – 1781 snesou srovnání s komunistickou diktaturou po roce 1948. Jistě, základní shodný znak se dá na první pohled najít, a tím je nadvláda jedné ideologie, která krutě potlačovala ty, jež se jí nechtěli přizpůsobit. Je proto směšné a pokrytecké, když komunisté kritizují rekatolizaci a sami si počínali často ještě hůř.

Abychom žili důstojný život ve snesitelném světě, museli bychom se rozhodovat jako svobodné bytosti. Zdá se, že právě to ale překvapivě mnoho lidí nechce, jakkoliv se o svobodě stále mluví a křičí. Jenže se mluví a křičí o docela jiné svobodě, o té institucionální, legální, povolené a zajištěné. To ale svoboda není.

Abychom byli svobodní, museli bychom si ujasnit, co svoboda je. Museli bychom si svobodu přestat plést například s nezávislostí, se systémem nebo se svévolí.

Po stržení sochy Koněva, obnovení mariánského sloupu a vztyčení pomníku panovnice Marie Terezie přichází na řadu další velikán české historie – maršál Josef Václav Radecký z Radče. Muž, který neudělal nic špatně, přesto se k němu Češi nehlásí. V širším smyslu jde o vyrovnání se s vlastní historií a evropským kontextem.

  • Anhängerschaft

    Anhängerschaft

    Als ein registrierter Anhänger der Böhmischen Krone ist es Ihnen gestattet am Parteileben teilzunehmen, regelmäßig Informationen des Parteivorstandes sowie Einladungen zu unseren Veranstaltungen zu erhalten. Read More
  • Mitgliedschaft

    Mitgliedschaft

    Die ordentlichen Mitglieder der Böhmischen Krone verfügen über das Recht aktiv am inneren Parteileben teilzunehmen, seine Entwicklung zu beeinflussen, bei den Parteiversammlungen abzustimmen sowie in Parteigremien gewählt zu werden. Read More
  • Finanzielle Unterstützung

    Finanzielle Unterstützung

    Die Böhmische Krone als eine nicht-parlamentäre politische Partei ist von freiwilligen Spenden ihrer Anhänger und Mitglieder abhängig. Unterstützen Sie die Wiederherstellung der Monarchie durch einen Beitrag auf unser transparentes Konto. Read More
  • 1