Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany.

Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů najdete v rubrice Tisková prohlášení.

Přinášíme článek amerického historika a monarchisty Charlese Coulomba, jenž vyzdvihuje posledního českého krále, bl. Karla I., jako vynikajícího svatého patrona právě při současné pandemii koronaviru.


Světci jsou po staletí v katolické církvi vnímáni jako příklad zbožného a svatého života, ale také jako zastánci křesťanů při mnoha životních potřebách. Máme-li obavy o zdraví své nebo svých blízkých, měli bychom se právě ke svatým obracet s modlitbou a prosbou o jejich přímluvu.

Dnes, kdy se světové společenství potýká s pandemií koronaviru, je více než jindy na místě obrátit se s prosbou o pomoc ke svatým, a zejména k blahoslavenému Karlovi Rakouskému. Ten je totiž neobyčejně vhodným patronem proti této nemoci, a to z mnoha důvodů:

Byl jednou jeden stát. Vznikl asi před 100 lety a přivlastnil si jméno státu, který na tomto místě existoval kdysi dávno. Žádal, aby mu ostatní státy přiznaly právo na existenci v historických hranicích, ale sám si hned začal přivlastňovat a vojensky okupovat části jiných okolních států.

Žádal, aby mu bylo přiznáno právo na existenci na základě národního sebeurčení, a hned ve svých nových i starých hranicích uvěznil národnostní menšiny, které tam být nechtěly. Ignoroval neslučitelnost obou principů (státoprávního a národně sebeurčujícího), a žádal, aby mohl využívat ten který princip jak mu to právě přinese prospěch.

Ve své ústavě zaručil právo na soukromý majetek. Ihned ale vymyslel zákony, kterými odebral vybraným skupinám bohatších lidí většinu jejich dosavadních majetků.  Opřel se o souhlas chudší většiny a slíbil jí, že jim zabavené majetky rozdá. Většina nadšeně souhlasila, a nikomu nedošlo, že když to takový stát udělal jednou, může to kdykoliv pod nějakou záminkou udělat znovu.

Doporučuji ke shlédnutí pořad Historie.cs odvysílaný na ČT24 na téma komunistické převzetí moci, připavované systematicky a důsledně nejpozději od r. 1945, proti kterému neměly naprosto neschopné, nezodpovědné, sentimentální demokratické strany se svým, ješitným, notoricky zbabělým a nerozhodným prezidentem, opakovaně zrazujícím zájmy své vlasti, žádnou šanci.

V pořadu se objevuje řada zcela mimořádných, nových informací a autentických dokladů z té doby. Pořad se tak stává zásadní kritikou nezodpovědného uspořádání státu formou demokratické republiky, nepřipravené a neschopné včas čelit nedemokratickým, všehoschopným silám.

Při zakončení tradičního tříkrálového pochodu Za monarchii, který pořádá Petr Placák a monarchisté kolem časopisu Babylon za účasti mnoha členů a příznivců Koruny České, bylo jako každoročně před branami Pražského hradu proneseno Státoprávní ohrazení, jehož letošní text uvádíme níže.

Pražští zastupitelé revokovali své dřívější usnesení a na Staroměstské náměstí by se měla vrátit replika Mariánského sloupu od sochaře Petra Váni. Je to náprava neomluvitelného barbarského činu.

Usnesení zastupitelů hlavního města v praxi znamená, že souhlasí se záborem místa na Staroměstském náměstí pro repliku vzácné barokní památky vynikajícího sochaře Jana Jiřího Bendla z roku 1652. Ten původní zničil 3. listopadu 1918 zfanatizovaný dav vedený žižkovským anarchistou a bohémem Frantou Sauerem. Rozhodnutí o znovu umístění Mariánského sloupu je samozřejmě čistě v kompetenci pražské samosprávy a pražských úřadů, ale já jsem rád, že rozhodly, jak rozhodly. Znamená to, že Technická správa komunikací nyní bude muset vydat poslední souhlasné razítko na zábor místa a může se začít stavět. Takže s velkou pravděpodobností ještě letos vyroste vedle sousoší Mistra Jan Husa dokonalá napodobenina Mariánského sloupu.

U jednoho nedobrovolného „pohovoru“ v dobách komunistické republiky mi fízl, takový ten „hodný“, co lidem vykal, povídá – a jak si to vlastně s tou monarchií představujete? Opáčil jsem, že monarchie je stát, kde mají lidé královské platy. Tím byla celá věc odbyta. Na další otázky už nedošlo – na uvedené i jiné téma. Tak jen krátce o tom, co jsem onehdy estébákům smlčel.

Odjakživa mě rozčilovalo, že tuzemská opozice i exil čerpaly legitimitu odporu proti komunistickému útoku na češství, respektive lidství, z první republiky, odvolávajíce se na prvního čs. prezidenta T. G. Masaryka, jako kdyby předtím nic nebylo, a ti nalevo viděli věci ještě více placatěji – z horizontu Pražského jara roku 1968.

Jak liberálové, tak (post)marxisté přitom často vycházeli z „malých“ českých dějin, které byly okleštěné o církev, šlechtu, české Němce… Opírajíce se o romantickou národoveckou historiografii, publicistiku či beletrii představili český národ jako opatrné maloměstsky založené plebejství, vymezené sociálně a jazykově, které si nedostatek sil a sebevědomí nahrazovalo národním sentimentem.

Proti této malé, či minimální variantě češství stála varianta velká – tedy národa jako souhrnu lidí, kteří po staletí vytvářeli či spoluvytvářeli ráz českých zemí a její společnosti. Československá republika se prohlásila za stát národa československého. Naproti tomu Koruna byla od středověku a konce náboženských válek nadosobní a nadkonfesijní princip, ke kterému se hlásila jak strana pod jednou, tak i podobojí, Češi i čeští Němci, pobělohorští protestanští exulanti, stejně jako čeští barokní vlastenci, zemská šlechta, stejně jako sedláci, nebo v 19. století dělníci – kolik je v českých zemích hostinců U Koruny české a na kolika měšťanských domech je vyvedena svatováclavská koruna.

Mnozí monarchisté trpí představou, že stačí jen málo, totiž vyměnit funkci voleného prezidenta za nevoleného dědičného panovníka.

V podstatě si ponechat republiku tak, jak je, a jen přeinstalovat hlavu, symbol, všude naplácat orly, lvy a korunky. Šlehačkový dort západní demokracie polít novou polevou a jako třešničku nahoru postavit trůn. Jinými slovy, nepřijít o ideální model západní demokracie (za to jsme celý život bojovali) a jako bonus si k němu přibalit krále.

Jenže to byla právě ona západní kšeftařská a měšťanská demokracie, co demontovalo středoevropské monarchie. Opravdu si někdo myslí, že oligarchové, velkobankéři a mocenské korporace připustí, aby byl král něčím víc, než jen marketingovým logem na novém kšeftu? Asi tak, jako plechovka s rybičkami Franz Josef.

Jedním z hostů generálního sněmu KČ byl také senátor Lumír Aschenbrenner, který vystoupiljako zástupce ODS a zároveň jako náš koaliční senátor.

Hostem na našem sněmu byl také čerstvě zvolený 1. místopředseda TOP 09 Tomáš hrabě Czernin. Ocenili jsme, že jeho projev nebyl jen formální zdravicí, ale přinesl řadu námětů, které inspirují k dalšímu přemýšlení a rozvíjení.

Dějiny se prý opakují jako fraška. Letošní opakovaná snaha dostat na Letenskou pláň statisíce demonstrantů proti premiérství Andreje Babiše na tuto roli dost aspiruje.

Skutečně, mnoho lidí by rádo zažilo to ovanutí velkými dějinami, to dojemné kolektivní rozhodnutí postavit se proti zlu. Zlo bylo jasně identifikováno, je jím Babiš a Zeman.

Netvrdím, že tito dva muži nemají ocas a kopyto, ale zdaleka nejsou sami a situace je jiná. V roce 1989 byly demonstrace jedinou možností (kromě občanské války), jak se  komunistům postavit. Ve volbách s jednou kandidátkou NF to nešlo, a moc na lid posílala policajty, aby ho mlátili. Moc, proti které se demonstrovalo nenásilně, měla  prokazatelně po desítky let na rukou krev. Šlo o evidentní zločince a evidentní zvrhlost.

Ovšem Andrej Babiš byl zvolen v regulérních demokratických volbách, a jeho premiérství je výrazem vůle podstatné části obyvatel země. Demonstrace proti němu nejsou  výkřikem zoufalých mlácených a perzekuovaných lidí, jsou jen ukázkou vrcholného umění jistých PR umělců internetové generace, jak dostat do ulic velké davy, jak ventilovat nespokojenost s kde čím a zaměřit energii nespokojenosti na jeden bod.

  • Anhängerschaft

    Anhängerschaft

    Als ein registrierter Anhänger der Böhmischen Krone ist es Ihnen gestattet am Parteileben teilzunehmen, regelmäßig Informationen des Parteivorstandes sowie Einladungen zu unseren Veranstaltungen zu erhalten. Read More
  • Mitgliedschaft

    Mitgliedschaft

    Die ordentlichen Mitglieder der Böhmischen Krone verfügen über das Recht aktiv am inneren Parteileben teilzunehmen, seine Entwicklung zu beeinflussen, bei den Parteiversammlungen abzustimmen sowie in Parteigremien gewählt zu werden. Read More
  • Finanzielle Unterstützung

    Finanzielle Unterstützung

    Die Böhmische Krone als eine nicht-parlamentäre politische Partei ist von freiwilligen Spenden ihrer Anhänger und Mitglieder abhängig. Unterstützen Sie die Wiederherstellung der Monarchie durch einen Beitrag auf unser transparentes Konto. Read More
  • 1