Články

Před deseti lety, 4. července 2011, zemřel ve věku 98 let Otto Habsburský, syn našeho posledního císaře a krále blahoslaveného Karla a sám velká a obdivuhodná osobnost 20. století.

Jeho dlouhý život se pozoruhodně prolíná celými dějinami minulého století. Představoval živoucí spojení se starým řádem Evropy před 1. světovou válkou, ale přesto nikdy nebyl zahleděn do minulosti, naopak odvážně čelil výzvám divokého 20. století, vždy s originální a inspirativní vizí pro budoucnost, postavenou na hluboké katolické víře, obsáhlých znalostech a vynikajícím politickém rozhledu. Jeho mottem bylo Kdo neví, odkud přichází, ten také neví, kam jde, protože neví, kde právě stojí. A i když jeho úsilí naráželo často na překážky a čelilo neúspěchům, pozdější vývoj mu vždy dával za pravdu.

Druhou neděli v květnu se v našich zemích tradičně slaví Den matek, díkuvzdání dětí svým matkám o otců matkám svých dětí. Je to výraz hluboké úcty k ženě, matce, do které lze zahrnout i úctu k duchovnímu mateřství žen, které se vzdaly vlastní rodiny pro službu potřebným, dětem i jejich rodičům. Nediskriminuje ani ty, které matkami ještě nejsou, ale mohou se jimi stát.

Letošní Den matek připadá na 9. květen, na 129. výročí narození služebnice Boží Zity, císařovny rakouské, královny české a uherské, manželky, matky a vdovy. Připomeňme si její život, zamysleme se nad ním a zároveň prosme  prosme o její přímluvu a zázrak, potřebný k blahořečení. Ve svém dlouhém pozemském životě poznala světskou slávu i ponížení. Na sklonku života víra v Boha a Boží Prozřetelnost jí dávala dávala sílu překonávat všechny těžkosti.

Princezna Zita se narodila 9. května 1892 jako 17. z 24 dětí sesazeného parmského vévody Roberta a jeho druhé manželky. Se svým budoucím manželem, arcivévodou Karlem se setkala ve Františkových Lázních. Oba poznali, že spolu chtějí žít, pomáhat si a vychovávat děti. Svatbu měli 21. října 1911 a první období společného života, které Zita považovala za nejšťastnější ve svém životě, prožívali na zámku v Brandýse nad Labem. Po atentátu v Sarajevu se stal arcivévoda Karel následníkem trůnu, velel na frontách světové války a po dvou letech, v prosinci 1916, po smrti císaře Františka Josefa I. se stal rakouským císařem, českým a uherským králem. Císařovna Zita podporovala všechny mírové snahy císaře Karla. V té době byl poradcem císaře moravský kněz, jezuita, prof. Alois Musil. Když se narodila jeho neteř, císařovna se stala její kmotrou. Při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin prof. Musila v roce 1968 byly přeneseny jeho ostatky do rodného Rychtářova na Moravě. K této události byla pozvána i císařovna Zita, ale do Československa, stejně jako do Rakouska, tehdy nesměla.

Závěr života prožívala ve švýcarském Zizersu a byla šťastná, když v roce 1982 směla po 62 letech navštívit Rakousko. U příležitosti jejích 95. narozenin (1987) vyšlo v Lidové demokracii přání všeho nejlepšího paní Zitě Burbonové. Cenzura nepochopila, o koho se jedná a přání bylo uveřejněno. Císařovna Zita zemřela 14. března 1989 a 10. dubna téhož roku byla pohřbena ve Vídni. V roce 2008 dala Kongregace pro svatořečení souhlas k zahájení procesu blahořečení služebnice Boží Zity.

Služebnice Boží Zita prožila dlouhý život vždy v blízkosti Boží, měla velkou úctu k Nejsvětější Svátosti a byla vděčná, že se mohla zúčastnit mše sv. Jako vdova bez prostředků, odkázaná na cizí pomoc, vzorně vychovala svých 8 dětí. Celý život se modlila za země, ve kterých vládl její manžel, bl. císař a král Karel a ve kterých byla také ona císařovnou a královnou. 

Modleme se za její blahořečení , aby Bůh svoji služebnici Zitu oslavil zázrakem a ona se přimlouvá u nebeského trůnu, aby zavládly „hojnost, pokoj v naší zemi“.

Josef Pejřimovský

Podle Filipa Zdeňka Lobkowicze OPraem., opata tepelského, „Novéna v duchu služebnice Boží Zity“, 1.tschechische Aufgabe, Kunstverlag Josef Fink,Lindenberg 2020, ISBN:978-3-95976-274-8, doplněno a upraveno

Letos si připomínáme 1100 let od mučednické smrti první historické doložené české kněžny sv. Ludmily. Pokud napíši, že by bylo dobré si v tento čas připomenout všechny její potomky na českém trůnu, setkám se typicky s dvojí reakcí. Buď že by takový seznam byl příliš krátký, protože Přemyslovci vymřeli, nebo naopak, že by byl příliš obsáhlý, protože jednotlivé dynastie sedící na českém trůnu na sebe genealogicky navazují, a tudíž se jedná prakticky o všechny naše panovníky. Ponechme nyní stranou, že správnou je ta druhá jmenovaná možnost, a pojďme se nyní postupně zaměřit na jednotlivé manžele po sobě jedoucích dědiček českého trůnu.

Ve věku 97 let zemřel dne 19. ledna Zdeněk, hrabě Sternberg; hlava tohoto významného českého šlechtického rodu. Jeho život provázela nepřízeň několika režimů 20. století, časté nucené změny zaměstnání i zabavení a posléze navrácení rodinného majetku. Přesto nezahořkl, hovořil s vděkem i o tom negativním, co ho v životě potkalo, a přestože po sametové revoluci získal zpět mj. rodinný hrad Český Šternberk, žil nadále skromně ze svého důchodu a prostředky provozem hradu vydělané vracel zpět do jeho udržování.

Spolu s Janem Žižkou z Trocnova patří polní maršál hrabě Josef Václav Radecký z Radče k nejlepším českým vojevůdcům všech dob. Oba byli skvělí a nepřáteli respektovaní vojáci. Doufám, že postupně budou vznikat nejrůznější připomínky na vynikajícího vojenského velitele rakouské armády v celé České republice a na pražské Malostranské náměstí se vrátí jeho monumentální socha. Jsem rád, že v celé zemi se již konají nejrůznější vzpomínkové akce na jeho počest. Tato významná osobnost české historie si ocenění zaslouží.

Častou námitkou odpůrců monarchie je to, že panovník může být duševně nezpůsobilý a oblíbeným příkladem je Ferdinand V. Dobrotivý. Petr Placák, spisovatel, monarchista a zakladatel Koruny České ve svém článku nabitém fakty výstižně ukázal, že srovnáme-li tohoto posledního korunovaného českého krále třeba s naším současným prezidentem, vyychází z toho panovník velmi dobře, zatímco pro prezidenta to právě lichotivé vysvědčení není.

Na facebookové stránce Návrat krále nedávno připomněli osobnost posledního českého korunovaného krále Ferdinanda V. s otázkou, zda by nebylo od věci jeho památku v Praze připomenout pomníkem. Pod článkem se sešla řada reakcí včetně těch, že Ferdinand byl retardovaný, více méně neškodný blázen – argumenty, co vše uměl, ovládal a dokázal, nepomohly. Prostě blázen a hotovo.

  • Anhängerschaft

    Anhängerschaft

    Als ein registrierter Anhänger der Böhmischen Krone ist es Ihnen gestattet am Parteileben teilzunehmen, regelmäßig Informationen des Parteivorstandes sowie Einladungen zu unseren Veranstaltungen zu erhalten. Read More
  • Mitgliedschaft

    Mitgliedschaft

    Die ordentlichen Mitglieder der Böhmischen Krone verfügen über das Recht aktiv am inneren Parteileben teilzunehmen, seine Entwicklung zu beeinflussen, bei den Parteiversammlungen abzustimmen sowie in Parteigremien gewählt zu werden. Read More
  • Finanzielle Unterstützung

    Finanzielle Unterstützung

    Die Böhmische Krone als eine nicht-parlamentäre politische Partei ist von freiwilligen Spenden ihrer Anhänger und Mitglieder abhängig. Unterstützen Sie die Wiederherstellung der Monarchie durch einen Beitrag auf unser transparentes Konto. Read More
  • 1