U orloje: Zachovej nám Hospodine …

U jednoho nedobrovolného „pohovoru“ v dobách komunistické republiky mi fízl, takový ten „hodný“, co lidem vykal, povídá – a jak si to vlastně s tou monarchií představujete? Opáčil jsem, že monarchie je stát, kde mají lidé královské platy. Tím byla celá věc odbyta. Na další otázky už nedošlo – na uvedené i jiné téma. Tak jen krátce o tom, co jsem onehdy estébákům smlčel.

Odjakživa mě rozčilovalo, že tuzemská opozice i exil čerpaly legitimitu odporu proti komunistickému útoku na češství, respektive lidství, z první republiky, odvolávajíce se na prvního čs. prezidenta T. G. Masaryka, jako kdyby předtím nic nebylo, a ti nalevo viděli věci ještě více placatěji – z horizontu Pražského jara roku 1968.

Jak liberálové, tak (post)marxisté přitom často vycházeli z „malých“ českých dějin, které byly okleštěné o církev, šlechtu, české Němce… Opírajíce se o romantickou národoveckou historiografii, publicistiku či beletrii představili český národ jako opatrné maloměstsky založené plebejství, vymezené sociálně a jazykově, které si nedostatek sil a sebevědomí nahrazovalo národním sentimentem.

Proti této malé, či minimální variantě češství stála varianta velká – tedy národa jako souhrnu lidí, kteří po staletí vytvářeli či spoluvytvářeli ráz českých zemí a její společnosti. Československá republika se prohlásila za stát národa československého. Naproti tomu Koruna byla od středověku a konce náboženských válek nadosobní a nadkonfesijní princip, ke kterému se hlásila jak strana pod jednou, tak i podobojí, Češi i čeští Němci, pobělohorští protestanští exulanti, stejně jako čeští barokní vlastenci, zemská šlechta, stejně jako sedláci, nebo v 19. století dělníci – kolik je v českých zemích hostinců U Koruny české a na kolika měšťanských domech je vyvedena svatováclavská koruna.

Intelektuální niveau malého češství navíc tvořily generace zblblé z už předkomunistických školních škamen, načichlých poosvícenským pokrokářským romantismem, ať už v jeho liberální či socialistické versi s jeho vírou v dějinný pokrok, samospasitelný vědecký a technologický rozvoj či neomezenou spotřebu a produkci – v dějiny, které se vyvíjí od opice přes člověka až k proletáři či národovci, Slovanovi nebo Germánovi a podobným druhům polidštěných opic, které se pak vzájemně povraždí v závodu o to, kdo první vstoupí do ráje věčného blahobytu a štěstí, ačkoli jen trochu soudnému člověku muselo být jasné, že pitomější představa, vytržená z jakékoli lidské zkušenosti, neexistuje.

Především moderní republikánství bylo a dodnes ještě je nasáklé chiliasmem francouzských revolucionářů přesvědčených o tom, že osvobodili lidstvo z dosavadních lidských okovů, mezi které zahrnuli automaticky vše staré, vydávajíce za zlo, které ve skutečnosti vychází z lidí, tradice a instituce, které naopak pomáhaly svobodu a lidskou důstojnost udržovat.

V boji proti tyranovi stvořili nového tyrana – abstraktní a o to nebezpečnější lid, nemilosrdného absolutistického vládce, stojícího nad parlamentem, zákony, tradicemi, právy jednotlivce, který ve jménu sociálního pokroku odmítl jako pověru Boha lásky a milosrdenství, není nikomu a ničemu za nic odpovědný a otročí jen svým manýrům, které jsou bez hranic.

Jestliže novověký absolutismus zničil středověkou pluralitu mocí, francouzská revoluce přivedla na svět novou teokracii – znovu spojila to, co kdysi „temný“ středověk oddělil, a stvořila tyrana obdařeného božskými atributy – vládu lidu, která není ničím omezena a ve skutečném věku temna minulého století se na ni odvolával každý duce, führer a vožď.

Naproti tomu v parlamentních režimech může být moc lidu uplatňována jen v předem daném systému, podle předem daných pravidel. K tomu patří především na „vůli lidu“ nezávislé instituce, jejichž autonomnost tvoří páteř systému, ve kterém se odehrává moc zvaná demokracie – instituce, které se doplňují, vzájemně vyvažují a kontrolují, ať už jde o parlament, politické strany, média, justici, policii, finanční úřady, university, občanské spolky…

A k tomu patří i funkce dědičného krále. Aby mohl někdo společnost důstojně reprezentovat v její existenci, která není ohraničena volebním obdobím, nemůže být vybrán na základě lidové či stranické volby, kde na sebe kandidáti hází všemožnou špínu, a často v ní uspějí ti nejnadanější manipulátoři a demagogové, ale jen člověk, který je k tomu veden od dětství, nestojí za ním žádná politická, finanční či jiná lobby, protože to, kdo se narodí v královském loži, nemůže žádný smrtelník ovlivnit – naštěstí.

Aby mohla plnit roli nadstranického svorníku, nemůže být hlava státu součástí exekutivy, která je vždy dosti neurvalým zápasem o prosazení různých dílčích zájmů mezi stranami, vládou a opozicí, ve kterých je zájem celku často až na druhém či třetím místě. Umění reprezentovat, být vychován v tradici, je pro zdravou společnost stejně důležité jako umění vládnout. Důstojnost si nelze vybrat, koupit, zmocnit se jí, lze k ní jen vychovat.

A nejde jen o reprezentaci. Instituce krále na jednu stranu odnímá lidovládě její teokratické pokušení, na stranu druhou ale váže společnost k hodnotám, které přesahují naši každodennost – vedou nás z minulosti do budoucnosti, doplňují horizontálu našich životů o vertikální rozměr lidské existence a vybavují společnost psychickou odolností pro dobu krize a nepohody. Narušují kapitalistickou víru v peníze a přesvědčení, že všechno se dá koupit. Jsou alternativou k povrchnosti socialistické solidarity, která nemá transcendentní ukotvení.

A v neposlední řadě stát polidšťují. Reprezentuje nás instituce založená na vztahu mezi mužem a ženou, který stojí mimo kategorie jako je politika, věda, technologie, ekonomika, nejde si ho koupit, vymyslet, prolobovat.

Všechny fašisticko-republikánské režimy jsou vážné, často smrtelně. Ke království ale patří veselí.

V sobotu 11. ledna se vydáme na tradiční Tříkrálový pochod Za monarchii.


Vyšlo na webu časopisu Babylon.


  • Anhängerschaft

    Anhängerschaft

    Als ein registrierter Anhänger der Böhmischen Krone ist es Ihnen gestattet am Parteileben teilzunehmen, regelmäßig Informationen des Parteivorstandes sowie Einladungen zu unseren Veranstaltungen zu erhalten. Read More
  • Mitgliedschaft

    Mitgliedschaft

    Die ordentlichen Mitglieder der Böhmischen Krone verfügen über das Recht aktiv am inneren Parteileben teilzunehmen, seine Entwicklung zu beeinflussen, bei den Parteiversammlungen abzustimmen sowie in Parteigremien gewählt zu werden. Read More
  • Finanzielle Unterstützung

    Finanzielle Unterstützung

    Die Böhmische Krone als eine nicht-parlamentäre politische Partei ist von freiwilligen Spenden ihrer Anhänger und Mitglieder abhängig. Unterstützen Sie die Wiederherstellung der Monarchie durch einen Beitrag auf unser transparentes Konto. Read More
  • 1