Blíží se krajské a senátní volby. Zatím vše naznačuje, že by se mohly stát jakýmsi svérázným referendem o Babišovi. Jejich výsledky naši politickou scénu příliš nezmění, ale ukážou směr vývoje a posuny v myšlení voličů pro příští sněmovní a komunální volby. Tyto volby budou totiž také referendem o opozici.

Velkého taťky se nelze zbavit, pokud za něho nepovstane kvalitní a nadějná alternativa. On sám vybudoval svou pozici na úpadku tehdejší rádoby pravice a dnešní rádoby opozice. Voliči zcela jistě nebudou chtít návrat k policejním a prokurátorským pučům, k situaci, kdy se vrcholní představitelé státu navzájem přepadají policejními komandy a ukazuje se, že každého z nich lze obvinit z korupce, úplatkářství a docela prostého rozkrádání. Situace, kdy volitelné osobnosti se zkušeností ve vysoké politice jsou jen sofistikovaní zloději, morálně zakrnělí asociálové, a jejich strany jsou jen bezideové agentury, u nichž lze s jistotou identifikovat jako jediný cíl a smysl jejich existence mocichtivost a hrabivost, taková situace vede k obecnému pocitu nejistoty a dezorientace. Právě dezorientaci a nejistotu volič vedoucím představitelům neodpustí, protože od nich oprávněně očekával, že právě oni společnost nějak povedou.

Protože politici nevedli a rezignovali na univerzální cíle a hodnoty, nahradili je voliči z nouze velkým taťkou, který alespoň dovede vzbudit dojem, že se o své děti stará, a i když také jistě krade, alespoň náš malý český mikrosvět řídí jako firmu, tedy jako celek, který má nějak fungovat. V tom jsme zapadli do beznadějného evropského politického standardu, v němž se velký tlusťoch stará o své panděro a klídek, a jediným myslitelným společensky přínosným přesahem této starosti je to, že se snad bude starat i o panděra a klídek voličů, aby ho volili. A o těchto cílech a voličích se pak říká, že jsou konzervativní. Politická jednota pak spočívá v tom, že nechceme, aby sobectví a rozkrádání vedlo k celkovému rozkladu společnosti, ale hlasy získávají ti, kdo dovedou toto tunelování Západu sjednotit do jednoho proudu a systému, do kterého nějak zapojí celou společnost (stát jako firma).

Proti taťkovskému pojetí státu a společnosti nemá současná ublížená a ufňukaná opozice bývalých zlodějů odstavených od cecku žádnou šanci zaujmout většinu.

Jedinou skutečnou opozicí se pak stávají totálně anarchistická a rovnostářská hnutí, která přitahují mladé lidi svým charakterem vzpoury proti pasti a kleci taťkovských systémů, ve skutečnosti ale dále destruují základy křesťanské západní civilizace. Tato hnutí popírají civilizaci jako takovou i s celou její historií (kácení soch je jen začátek), protože lidstvo bylo vždy nějak nerovné, nějak rasistické, nějak nacionalistické, nějak otrokářské a vykořisťovatelské, a tak bude třeba vše smazat a vygumovat a začít od nuly, protože oni již ví, jak by měl svět správně vypadat. Bůh stvořil svět a lidi špatně a oni to všechno přestvoří správně, a nijak se netají tím, že nám to přestvoření vnutí.

Nejhorší je, že apokalyptická a rovnostářská hnutí podporují u voličů tendenci přidržet se právě taťkovských osobností a systémů, které vytváří dojem poslední ochrany klidu a jistot, i kdyby to měly být jen jistoty systémového a kontrolovatelného rozkrádání a měkkého ovládání.

To, co na světě citelně chybí, je jednoduchá a pochopitelná vize světa s budoucností. Daleké cíle, za kterými je třeba jít, kvůli nimž by mělo smysl se obětovat a trochu si něco odpírat, které by sjednocovaly a motivovaly. Čistý svět bez uhelných elektráren takovou vizí není, nebo jen pro menšinu. Budoucnost, v níž nebude rozdílu mezi mužem a ženou, černou a jinou barvou a dalšími nerovnostmi = rozdílnostmi, také žádnou budoucností není. Je to vize totální entropie, v níž se nic nikam nehýbe, protože svět nic nepohání.

Životaschopnou vizí budoucnosti světa a lidstva může být pouze nesobecká vize, ve které je smyslem života jedince starost o ostatní lidské bytosti, což osvobozuje od vlastní prázdnoty a nesmyslu vlastní existence. V politické rovině musí být jasné, že se nejedná jen o další oblbovák, který má politikovi zajistit moc nad lidmi, že politikovi, který takovou vizi prosazuje a hlásá, skutečně nejde v prvé řadě o sebe, ale že má o svět a ostatní lidi skutečnou starost. Jinými slovy, že chce sloužit. Proto potřebujeme kazatele, až ve druhé řadě politiky.

Taková opozice nemusí být jednotná v představách o metodě a způsobech, ale musí z ní být cítit ona jasná jednota ve starosti o svět. A protože vůdčí osobnosti takové opozice musí být současně pokorné a nesmí tvrdit, že ony samy již ví, jak to má se světem být správně a všem nám to nalinkují a bude dobře, neobejde se smysluplná opozice bez Boha jako vůdčí síly, která skutečně všechno ví, ale nevnucuje, jen svádí a nabízí.

Opozici nesmí jít v prvé řadě o pozice, protože sama již JE pevně zakotvenou pozicí, z níž nemůže uhnout a manévrovat. Věrohodné opozici nesmí jít o moc, protože ta patří Bohu, musí jí jít o službu, která má smysl. Musí být zřejmé, že pro takové politiky není moc jen pozicí, ze které něco mohou, ale pozicí, do které byli postaveni, aby sloužili. Potřebujeme politiky a vůdce, kterým nevadí, že na politice nic nezískají, kteří se nebudou tajit tím, že by raději doma kultivovali zahrádku, vychovávali děti a vozili manželku po hradech a zámcích, ale byli povoláni a poslechli. Byly jim dány schopnosti, které obzor zahrádek přesahují. A potřebujeme také politiky, kteří budou umět vize vizionářů zadministrovat a převést do organizace společnosti, do ekonomiky, práva a reálné politiky všedního dne.

Hlavně nečekejme, že nám bude dán návod jak na to, jak krok za krokem dělat správnou politiku, jak postupovat, abychom se nakonec dobrali většího vlivu a politické moci. Budeme muset zkoušet a hledat bez jistoty úspěchu, ale s jistotou smyslu. Samozřejmě, že v politice existují návody, jak na to, ale všechny úspěšně aplikované návody nás zatím dovedly k taťkové pozici a ke směšné karikatuře opozice. Pak jsou tu ještě návody a postupy na totální destrukci, negaci historie a neomylné vůdce k lepším zítřkům, kteří ovšem dovedou dát lidským životům zdání nesobeckého smyslu a pochodu do budoucnosti, i když nakonec vše zmarní sebezbožštěním, terorem a krví.

Pomalu svítá do zachmuřeného a deštivého dne. Pane, dej, ať vím, co mám dnes dělat, aby to bylo správně.

Honza Drnek

 

  • Anhängerschaft

    Anhängerschaft

    Als ein registrierter Anhänger der Böhmischen Krone ist es Ihnen gestattet am Parteileben teilzunehmen, regelmäßig Informationen des Parteivorstandes sowie Einladungen zu unseren Veranstaltungen zu erhalten. Read More
  • Mitgliedschaft

    Mitgliedschaft

    Die ordentlichen Mitglieder der Böhmischen Krone verfügen über das Recht aktiv am inneren Parteileben teilzunehmen, seine Entwicklung zu beeinflussen, bei den Parteiversammlungen abzustimmen sowie in Parteigremien gewählt zu werden. Read More
  • Finanzielle Unterstützung

    Finanzielle Unterstützung

    Die Böhmische Krone als eine nicht-parlamentäre politische Partei ist von freiwilligen Spenden ihrer Anhänger und Mitglieder abhängig. Unterstützen Sie die Wiederherstellung der Monarchie durch einen Beitrag auf unser transparentes Konto. Read More
  • 1