Pro existenci a definici rodiny existují dva důvody. Jeden je přirozený, druhý nadpřirozený. Když se žena dá dohromady s oslem nebo muž s oslicí, mohou sice k sobě vzít nějaké bezprizorní dítě, ale jejich vlastní dítě se nikdy nenarodí. Tím není řečeno, že mezi oslem a člověkem nemůže existovat vztah čisté lásky a že by tato láska byla málo hodnotná. Láska je vždy hodnotná. Ale rodina to není, protože prostě a jednoduše nerodí děti a oba láskyplní partneři se nemohou stát rodiči. Totéž platí i pro lásku mezi osobami stejného pohlaví. Nazývat jejich vztah či soužití rodinou je cesta k tomu, abychom rodinou nazývali člověka, který se zamiloval do krabičky od zápalek. Omezovat ho v tom by přece byla diskriminace.

Nadpřirozený důvod je ten, že v základech evropské civilizace stojí víra v jednoho Boha. Podle monoteistické víry stvořil Bůh člověka jako muže a ženu. Nestvořil dva lidi, ale jednoho, rozděleného do dvou verzí. Každý z nich má to, co druhému chybí a to je důvod k jejich vzájemnému vztahu, k touze po splynutí. V křesťanství bylo logicky odvozeno, že k vzájemnému splynutí muže a ženy je třeba dlouhodobé, ne-li celoživotní sdílení se. Proto jeden muž a jedna žena, a na celý život.

Sexuální přitažlivost a tzv. zamilovanost je chemický či hormonální proces řízený pudy a instinkty a týká se těla, neboli zvířete, neboli nosiče nadpřirozeně stvořené duše. Endorfinová  sekrece (zamilovanost) je druhem opiátového opojení a může být spouštěna prakticky čímkoliv, i partnerem stejného pohlaví, i oslem, i krabičkou zápalek (u pyromanů). Za rodinu tedy považujeme svazek dvou osob, z něhož se ve zvířecí přirozené rovině rodí potomstvo, a který v nadpřirozené duchovní rovině vede k dlouhodobému srůstání rozděleného člověka v jednu
bytost.

Člověk je ale tvor nestálý a nedokonalý a jeho záměry často narušuje jeho zvířecí přirozená část, která instinktivně usiluje o co nejefektivnější a časté míchání genových variací. Jakmile pomine endorfinová sekrece vyvolaná jedním partnerem, člověk instinktivně hledá jiného partnera, který by mu umožnil znovu nastartovat tuto sekreci a v podstatě drogové opojení. Prostě rychle opouští původního partnera a zamilovává se do jiného. Mnozí se na stálém vyvolávání takového rauše stávají doslova závislí. Tato variabilita ve zvířecí rovině je ovšem zcela v rozporu s potřebou vychovávat potomstvo. Proces udržení potomstva naživu u zvířat zajišťovala tlupa a dnešní sociální zajišťování svobodných matek s dětmi je v podstatě pouze sofistikovanou
obdobou tlupy. Civilizace, která vnikla vlivem nadpřirozené a duchovní části člověka, ovšem vyžaduje více, než základní výchovu v tlupě na úrovni první signální nervové soustavy.

Z výše uvedených důvodů byla lidská civilizace nucena vyvinout instituci manželství, tedy svazek dvou partnerů, který by nějak pojišťoval jejich dlouhé soužití i poté, kdy pudová zamilovanost pomine. Šlo o to, aby nadpřirozená rovina existence člověka převážila onu přirozenou a zvířecí úroveň. Manželství navíc řešilo i majetková a právní poměry ve společnosti a určovalo míru zodpovědnosti i rozdělení rolí v rodině. Muž i žena museli před svědky, před komunitou v níž po celý život žili, jasně a nahlas vyslovit své sliby a přijmout závazky. Z instituce manželství vyplynul zákaz promiskuity a příkaz celoživotní věrnosti, což společenství povyšovalo nad pouhou tlupu.

Současné snahy udělat z manželství pouhou formalitu nebo tuto instituci úplně odbourat, umožnit časté rozvody a tím partnery osvobodit k promiskuitě, naopak vrací společnost k úrovni zvířecí tlupy či stáda.

Veškeré snahy liberálů jsou marné. Člověka nelze osvobodit v tomto světě, protože je tvor nedokonalý a na mnoha okolnostech závislý. Nelze ho osvobodit od závazků a pravidel. Veškeré pozemské osvobozování vede pouze k anarchii a vytváří prales. Pokud budeme relativizovat definici rodiny a instituce manželství, nebo je úplně popírat, popíráme tím civilizaci a navracíme se k zvířecí tlupě. Současně tím přiznáváme, že jsme naprosto nepochopili podstatu lásky, která nesouvisí s rozkoší, ale se sebeobětováním.

Svoboda je nedělitelná. Pokud osvobodíme králíčky z králíkáren pravidel a závazků, osvobodíme tím i šelmy a nastane masakr. Civilizace se svými svazujícími institucemi je prostředí, které umožňuje králíčkům částečnou svobodu a bezpečí, protože v civilizaci jsou šelmy zavřeny v klecích. To ale za cenu, že jsou v nějakých klecích zavřeni králíčci. Je možná diskuse o velikosti či zařízení klece, ale není možno diskutovat o existenci klece a osvobozovat se od ní.

Civilizaci a kulturu nelze vybudovat přes noc, trvá to celá staletí, a nedá se to udělat bez víry v cosi vyššího a nadřazeného našim chtěním. Pokud se vzdáme civilizace ve jménu absolutní svobody, svoboda nenastane, nastane prales a každý z nás bude donucen zabíjet, aby ochránil svůj život, svůj majetek a své blízké.

Jan Drnek

Vyšlo v Monarchistickém zpravodaji č. 79

  • Anhängerschaft

    Anhängerschaft

    Als ein registrierter Anhänger der Böhmischen Krone ist es Ihnen gestattet am Parteileben teilzunehmen, regelmäßig Informationen des Parteivorstandes sowie Einladungen zu unseren Veranstaltungen zu erhalten. Read More
  • Mitgliedschaft

    Mitgliedschaft

    Die ordentlichen Mitglieder der Böhmischen Krone verfügen über das Recht aktiv am inneren Parteileben teilzunehmen, seine Entwicklung zu beeinflussen, bei den Parteiversammlungen abzustimmen sowie in Parteigremien gewählt zu werden. Read More
  • Finanzielle Unterstützung

    Finanzielle Unterstützung

    Die Böhmische Krone als eine nicht-parlamentäre politische Partei ist von freiwilligen Spenden ihrer Anhänger und Mitglieder abhängig. Unterstützen Sie die Wiederherstellung der Monarchie durch einen Beitrag auf unser transparentes Konto. Read More
  • 1