I časopis Reflex připomíná životní jubileum arcivévody Karla. Vladimír Mertlík přináší zkrácenou verzi exkluzivního rozhovoru pro Reflex, který s následníkem trůnu před časem vedl.

Jeho obsahem jsou pohledy do minulosti na dnešní Evropu i na to, co se v politice nikdy nezmění.

Panovníci svůj dědičný úděl nazývali službou zemi. Dnes politici po volbách volají: Vyhráli jsme boj o vládu a moc. Není v tom rozdíl mezi monarchií a občanskou demokracií?

Nedovolím si srovnávat monarchii s občanskou demokracií, protože jedno je státní forma a to druhé forma vládnutí. Řekl by to takto: zcela podstatný prvek, charakterizující monarchii, je prvek kontinuity. Tedy prvek, že ve státě existuje něco, na co se lze dlouhodobě spolehnout, že se jen s obavami a děsem nečeká na to, jak dopadnou příští volby. Silnou měrou jsme to zažili během voleb v USA a zažíváme to stále a znovu ve volbách, které ukazují nevýhody této neexistence kontinuity, která je nejdůležitějším faktorem.

Monarcha řídí zemi s horizontem jejího předání potomkům, politik horizontem příštích voleb a rizikem nezvolení. To přece musí ovlivňovat velikost vizí, vůli rozhodovat a ochotu riskovat?

Máte zcela pravdu. Jsem přesvědčen, že to tak je. František Josef I. byl typickým příkladem toho, kdo po tři generace spoluurčoval politické i společenské prostředí země. Je důležité nesledovat jen v té době aktuálně žijící osoby jako momentkové snímky. Je třeba vidět vývoj z hlediska minulých i budoucích generací. Podíváme-li se na současný systém státních dluhů, není to nic jiného než ignorování budoucích generací, protože to, co my dnes spotřebujeme, oni už mít nebudou. Je to extrémní krátkozrakost a nedostatek úcty k budoucím generacím.

(...)

Češi si myslí, že v monarchii byli svým způsobem výjimeční a že byli blíže péči panovníka. Jak je dnes vidíte vy? 

V dnešní době, když cestuji po Horních Rakousích, tak u českých hranic vidím, že existuje spolupráce a že hranice je pouze jazyková. Obrázek Česka v Rakousku není vůbec negativní, je dobré vědět, že na severu máme souseda, který stojí za svými názory. S těmi se nemusíme vždy ztotožňovat, ale je to někdo, kdo je ve vyjádřeních srozumitelný a je solidním sousedem.

Vyřizuji pozdravy mnoha poddaných z Čech, Moravy a Slezska. Poddaných nikoliv de iure, ale určitě – de cuore – ze srdce. Jaký pro ně vy máte vzkaz?

Jsem přesvědčený, že nejdůležitější vzkaz v současné době je nezapomenout na dějiny střední Evropy. Na spolupráci, která zde existovala, na vědomí společných dějin i na to, že jsme prostor, který k sobě patří a který chce v Evropě hovořit silnějším hlasem. Myslím, že to je ta nejdůležitější zpráva, kterou mohu předat tomuto prostoru a lidem v něm.

Celý rozhovor si můžete přečíst na webu Reflex.cz

  • 1