Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, 

Koruna česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, Vás tímto otevřeným dopisem naléhavě žádá, abyste svým hlasem podpořil návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (senátní tisk 391). Jsme přesvědčeni, že zákon má být přijat především z důvodů morálních, jako součást vyrovnání se s neblahou dobou komunistického režimu, ale i z důvodů praktických, aby byl majetek konečně odblokován a tím umožněn rozvoj dotčených obcí.

Vzhledem k tomu, že z různých stran zaznívají prohlášení, která  zpochybňují odůvodněnost a oprávněnost vyrovnání, předkládáme Vám několik historických, právních a ekonomických argumentů, které svědčí jednoznačně ve prospěch vyrovnání. (Podrobný přehled o historickém vývoji problematiky přikládáme v přiloženém souboru.)

 

Odpůrci zákona hojně zneužívají ze souvislostí vytržených informací o vztazích církve a státu v minulosti. Při tom se zapomíná, že panovník měl v katolické církevní hierarchii závažné postavení, ve státech protestantských byli panovníci dokonce hlavou své církve (ku příkladu Velká Británie dodnes). Císař František Josef I., stejně jako před ním císař Zikmund nebo Josef II. tudíž jednali při omezeních majetkových práv církve v rozsahu svého hierarchického práva v církvi, i když Josef II. se s ní střetl o rozsah svých oprávnění. (Zostřený státní dohled nad církvemi, který Josef II. zavedl, byl později zrušen konkordátem z r. 1855. Zrušení státního dohledu později potvrdil i zákon č. 50/1874 ř.z.). Panovníci tedy vykonávali a vykonávají oprávněně a přirozeně své právo dozoru nad církvemi. Už ze skutečnosti, že práva dozoru nad církví mohou vykonávat pouze její členové, vyplývá, že z hlediska přirozeného práva nelze tento dozor vykonávat volenými nebo jmenovanými institucemi liberálního státu - republiky. Vrcholem nepřátelské kontroly církví a jejich představitelů i majetku pak bylo období 1946 – 1989. 

Ke konfiskacím podle Benešových dekretů byly vydány rozsudky Nejvyššího správního soudu z let  1946-1949, rušící konfiskace církevního majetku jako bezdůvodné a potvrzující další trvání vlastnictví. Jedná se zejména o tzv. Řád německých rytířů (březen a znovu listopad 1948) a klášter Vyšší Brod (opakovaně od 1947, naposledy v roce 1949).

Pokud jde o revizi pozemkové reformy, zák. č. 142/1946, lze zodpovědně prohlásit:

Celý postup záboru měl danou právní formu, a to již od roku 1919:

1. zápis v pozemkové knize, příp. zemských deskách - zamýšlený zábor. To znamenalo pouze omezení práva vlastníka s majetkem disponovat, resp. převádět jej na jiné vlastníky, umenšovat jeho podstatu nebo zadlužovat. Vlastnická práva v této fázi zůstávala zachována.

2. zápis  v pozemkové knize, příp. zemských deskách - zábor. Tímto zápisem přecházel majetek do vlastnictví státu.

3. zápis v pozemkové knize, příp. zemských deskách - příděl, majetek přecházel na nového  vlastníka - fyzickou osobu, obec, družstvo obcí apod.

Na základě zákona o revizi pozemkové reformy mohl být vynechán zápis "zábor" a mohl být učiněn zápis příděl po zápise "zamýšlený zábor". Zápis „příděl“ tak v sobě zahrnoval i zápis „zábor“.

Podle zkušeností končí zápisy o revizi pozemkové reformy, a to nejen u církevního majetku, cca z 80 až 90 % zápisem zamýšlený zábor, tedy pouhým omezením dispozičního práva bez převzetí majetku. Tedy striktně právně majetek církevním institucím zůstal nepřetržitě zachován a mohly žádat o soudní určení vlastníka. Tomu bránil pouze paragraf zákona o půdě, že o tomto majetku bude rozhodnuto později.  K jednání tak došlo až poté, co Ústavní soud rozhodl, že církevní instituce mohou žádat o soudní určení vlastnictví, jelikož parlament svojí dvacetiletou (!) nečinností porušil ústavu.

Náhradu za nevydaný nemovitý majetek lze tedy v podstatě chápat ve smyslu zákonů o pozemkové reformě a její revizi, podle kterých byl majetek zabrán za náhradu.

Pokud jde o výši náhrady, lze vzít za příklad lesní porosty. Cena lesa se skládá ze 2 položek: ceny lesní půdy a porostu. Cena lesního porostu je zpravidla podstatně vyšší než cena lesní půdy. Jestliže se cena lesní půdy pohybuje v průměru okolo 10 Kč/m2, pak cena porostu se zpravidla pohybuje od 800 do 1200 Kč/m3, zásoba dřeva se u dospělých porostů obvykle pohybuje od 300 do 700 m3/ha, tedy od 300.000 do 700.000 Kč/ha, tedy od 30 do 70 Kč/m2. Je-li hodnota lesa okolo 40Kč/m2, tj. cca 10 Kč cena půdy a 30 Kč cena lesního porostu, lze ji považovat za cenu při dolní hranici.

Na závěr: Hledání konsensu veřejného mínění ve věci konkrétního uplatnění práva je demagogie nejvyššího stupně. Představte si, že o vlastnictví vašeho domu bude rozhodovat veřejné mínění, nikoli právo. Je to bohužel stále přežívající komunistické indoktrinace v myslích mnoha lidí, že většina rozhoduje, co je právem; a z něj vyplývá vliv na pragmatické rozhodování některých politiků podle  výsledků tzv. výzkumu veřejného mínění, tedy jen v zájmu získávání volebních hlasů.

Právo lze nalézat, ale ne o něm hlasovat!

Slibovaný dokument Jana Drnka o historickém přehledu vývoje církevního majetku:
http://korunaceska.cz/index.php/cs/stahnete-si?download=63%3Ajan-drnek-problematika-cirkevniho-majetku-v-historickem-vyvoji

  • 1