Nemám na mysli ten pochod sexuálních deviantů, homosexuálů, lesbiček a podobných sodomitů, který proběhl 13.8. v centru Prahy; ti sami se se svým vystupováním, alegoriemi a hesly na transparentech slušným lidem předvedli, jako stádo určené na porážku.

Na mysli mi tane ten pochod, jehož jsem se také zúčastnil, a sice Pochod pro rodinu, který se konal v ten samý den, jako slet sodomitů - a jak jsem se mylně domníval - právě na protest proti nim.

Organizátoři Pochodu pro rodinu byly politické strany, tedy nikoliv církev katolická. Česká katolická církev za posledních dvacet let – konkrétně její představitelé - už mnohokrát dokázali svou zbabělost, bezzubost, permisivitu k liberálnímu režimu, což má hluboké kořeny v minulosti církve samotné, ale i v povaze našeho národa. Možná, že právě církevní představitelé tímto svým postojem – lépe řečeno přikrčeností – si „vyprosili“ , že si jich konečně státní vrchnost všimla - což i tohle se někdy stává - a že se už konečně jedná o navrácení části komunisty církvi ukradeného majetku – aspoň je toto na pořadu jednání s vládou. Takže očekávat od České biskupské konference tvrdé odsouzení sodomitů a jejich rejdů v Praze – i když především biskupové a kněží mají být solí země! - by bylo bláhové; ať se to bude zdát mnohému věřícímu téměř blasfemické tvrzení z mé strany, ale taková je prostě realita. Všem věřícím jasné, explicitní a patřičně tvrdé odsouzení sodomistických rejdů tzv.Prague Pride, by se ale ani trochu nelíbilo mainstreamovým novinářům, liberálním stranám, jinak řečeno: vládnoucím sionistickým kruhům v naší zemi. A této „maličkosti“ jsou si biskupové z ČBK velice dobře vědomi; proto je rozumnější být poslušným a moc nevystrkovat růžky. A očekávat, že se do Prahy budou organizovat autobusové zájezdy z venkova z jednotlivých farností, že v čele Pochodu pro rodinu půjdou páni biskupové s kněžími, tak to už je přímo z oblastí science fiction.

Pochod pro rodinu tedy mohly organizovat a také organizovaly politické strany. Hlavním organizátorem byli Mladí křesťanští demokraté (KDM), sekundovali jim lidovci (KDU-ČSL), dále Hnutí pro život a Akce D.O.S.T. Pochod ale také na svých webových stránkách podpořili například Monarchistická strana Čech a Moravy, NSJ, dále pak jednotlivci z evangelických denominací. Čili pestrá politická směsice stran a hnutí, jejichž ideová koncepce je v náboženském a křesťanském kontextu. Takže by se zdálo, že hlavní organizátoři budou jenom rádi, když se také v průvodu objeví na transparentech jiná hesla než ta, která připravili. Bylo by to jenom žádoucí pro obohacení myšlenek demonstrantů a pestrosti průvodu. A tady došlo pro mnohé z nás k velkému rozčarování.

Zarážející bylo už stanoviště Pochodu; bylo v postraní ulici náměstí Republiky, takže vlastně celé náměstí bylo jakoby upřednostněno sodomitům. A my, křesťánkové, jsme byli na okraji. Ještě než Pochod začal, pan Jurčík, šéf KDM, zakázal jedněm mládencům z řad evangelíků vystavení jejich transparentu, že prý je na něm: ČR nechce sodomity!, a my, podle slov pana Jurčíka, se nechceme proti nikomu vymezovat, my jsme zde jenom pro podporu rodin! Došlo k prudké výměně názorů, a když Jurčík vyhrožoval policií, že nechá tyto upřímně věřící a odvážné mladé lidi vyvést, stáhli se o odešli. Bylo mi z toho nevolno…!

Totéž se stalo po chvíli, kdy pan Jurčík nedovolil zástupcům Monarchistů krátký projev, že prý je to moc politické a neaktuální. Po právu se tedy Monarchisté naštvali a odešli. A tak se ptám: Kdo dal panu Jurčíkovi mandát k tomu, aby prováděl cenzuru transparentů účastníků na demonstraci, která nebyla jenom KDM, ale všech zúčastněných?

Pan Jurčík a celá KDM – jak se zdá – se dobře učí od lidovců. Ti také jdou jenom s tím, kdo má moc, toho se drží jako klíště, a aby svůj oportunismus nějak zakryli, pokrytecky se hlásí ku křesťanství, čímž matou věřící veřejnost. Lidovci, jako dobře cvičení pejsci, vrtí ocáskem na své páníčky, kteří mají Moc, a vzteky vrčí na ty, kdo jim tuto pro ně smutnou pravdu připomínají. Kdyby totiž Ježíš Kristus se choval jako lidovci – a bohužel vlastně i jako KDM – zapadl by v dějinách a nikdo by nevěděl, že vůbec existoval.

Politická strana, hlásící se ku křesťanství, musí především znát Zlo, proti kterému je třeba bojovat. A politicky bojovat proti současnému Zlu nelze jinak, než s odvahou a občanskou statečností, celou svou osobou odmítnout liberalismus, který umožnil rozvoj multikulturalismu, postupnou likvidaci rodin, černošský a arabský kolonialismus bílé Evropy, zanikání evropské kultury, tradic a nakonec i křesťanství. Proti těmto nešvarům liberální demokracie je třeba bojovat, přesně to je ono moderní Zlo. Politická strana křesťanského typu musí proti tomu důrazně prosazovat přirozené právo národa i jednotlivců, morálně-duchovní konzervativní hodnoty a vlastenectví. Prosazovat demokracii, neboť jedině demokratický systém naplňuje veřejnost pozitivním očekáváním, ovšem demokracii konzervativního typu, v níž – například – sodomité z Prague Pride nebudou vidět, ani slyšet. Jak vidno, ani lidovci, ani křesťanští demokraté, nejsou schopni splnit svou dějinnou roli.

Ladislav Malý, Praha, srpen 2011

Původní umístění článku

  • 1