Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany.

Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů najdete v rubrice Tisková prohlášení.

Rok 2019 je v mnoha ohledech rokem lichtenštejnským. Letos si připomeneme řadu zajímavých výročí spojených právě s tímto knížecím rodem a Českou republikou. Česko ale asi moc slavit nebude. Místo toho bude v souvislosti s Lichtenštejny čelit dalším zbytečným soudním sporům, zpochybnění právního státu a poškození svého jména v zahraničí.

Konfiskace majetku lichtenštejnských občanů z roku 1945 mohla být přitom již dávno být vyřešena dohodou. Knížecí rod se velkoryse vzdal nároků na svůj majetek, který dnes vlastní kraje, obce, univerzity nebo občané. Mezistátní dohoda o řešení konfiskací by také nebyla prolomením Benešových dekretů, ale potvrzením demokracie a vlády práva v České republice.

V reakci na dopis, všem zastupitelům Hl. m. Prahy paní ThDr. Hanou Tonzarovou z Církve československé husitské ve věci Mariánského sloupu sepsal Josef Pejřimovský (člen Koruny České a donenávna člen předsednictva) odpověď ve formě otevřeného dopisu.

Monarchie v českých zemích se často chápe jako věc dávné historie, středověku, ne-li rovnou pohádky, ale přitom je tomu pouhých třicet let ode dne, kdy zemřela zcela skutečná česká královna.

Politika se nám zdá být vyprázdněnou formální slupkou bez obsahu, protože jí dominují peníze, obchod a s tím spojená moc. Na druhé straně jí dominují splašené fantické ideje rovnosti, které se neopírají ani o jediný reálný příklad ve světě, jak by si mohlo být něco s něčím rovné. Přitom by měla být politika již podle jména starostí o Polis, tedy obec.

Komentář k článku „Smlouva Francie a Německa? Franská říše vstala v Cáchách z popela“ ekonoma Vladimíra Pikory na Reflex.cz.

Kdosi moudrý napsal, že dějiny se skutečně opakují, ovšem podruhé zpravidla jako fraška či tragikomedie. Vyhlášení nové Franské říše v cášské falci by toto moudro mohlo potvrdit.

Francouzi a Němci nejsou Frankové, ani Ostrogóti, ani Alemani. Především jim chybí zakládající král Chlodovik, který by se nechal pokřtít a chybí jim ozbrojený apoštol Karel Veliký, který by šířil křesťanství jako jednotící kulturní prvek.

Francouzská revoluce, která je obecně vnímána jako přelom, od kterého se odvíjí moderní evropské dějiny, měla dvojí tvář, podobně jako dědictví, které nám po sobě zanechala – odstranila sice absolutismus, ale zároveň pomohla nastolit absolutismus nový, dokonalejší, výkonnější, pro svobodu nebezpečnější, který stojí u kořenů všeho neblahého, co se odehrálo na starém kontinentě v minulém století. Nadějnou konstituci rychle nahradila vůle či zvůle lidu a revoluce zdegenerovala v teroristický režim s mesianistickými, teokratickými rysy, kdy lid, obdařený božskými atributy, stanul jako nikým a ničím neomezený suverén nad parlamentem i zákony.

Závazky, které by na sebe mohla Česká republika vzít v případě ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy, doposud děsí většinu národa, který se tak usvědčuje z přetrvávajícího konzervativismu v otázkách tradiční rodiny, genderových menšin apod. Aleluja za to.

Nás monarchisty může utěšovat pouze to, že i kdyby jakékoliv závazky přijala republika, nepřijalo je české království, které, jak víme, stále trvá. Naštěstí se zdá, že je nehodlají přijmout ani republikánští vzbouřenci. Vzpourou proti králi před 100 lety totiž něco získali a teď jim chce někdo jiný říkat, co s tím smí dělat a co nesmí, což nesou nelibě.

Profesor pater Piťha ve svém již slavném kázání horlil vizemi, které si nezadají s proroctvím Apokalypsy sv. Jana. To také není špatně, protože i věřící je třeba probudit a upozornit je na to, že křesťané jsou Boží bojovníci, i když nebojují zbraněmi, a neměli by být jen pasivním stádem ovcí a rezervoárem hlasů Lidové strany. Prof. Piťha ale také nabil zbraně liberálům. Střílel po nich totiž tou municí, kterou mohou střílet i oni zpátky po něm.

Je tedy třeba střílet jinou municí. Takovou, která neodpovídá žádné liberální ráži, takovými šípy, na které jsou tětivy liberálních luků moc tenké. Je třeba, pokud budeme argumentovat z pozice církve a křesťanské civilizace, argumentovat principiálně. Tak principiálně, aby se naše argumenty daly odmítnout jen obligátním tvrzením, že Bůh stejně není, na což my můžeme reagovat jasnou odpovědí - To vy nemůžete vědět ani dokázat. Jen v to věříte.

Milý Oktaviáne,

píši ti přes propast 2 037 let. Jsem příslušníkem národa, který v tvé době ještě neexistuje ani jako kmen, ze svého domova, který se nachází v místě, kterému ty říkáš Germánie, konkrétněji na východním okraji Hercynského lesa.

Píši ti do času oliv a krve, kdy skončily boje a vítěz se vrací domů, aby konsolidoval to, co zbylo. Aby svou mocí ustavil spořádanou a prosperující společnost.

Jenže v tom je právě problém. Jak vést lidi a říše správně, když jsi jen nedokonalý tvor. Nehádej se, lze snadno ověřit, že jsi jen člověk a to nedokonalý člověk. Děje se nekonečně mnoho věcí a událostí, o kterých nevíš a o kterých se nedozvíš nikdy. Kdybys byl dokonalý, věděl bys všechno. Nezemřel bys, ale ty jednoho dne zemřeš. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že je ti to jasné. Stejně tak, jako jsi nedokonalý, jsi závislý tvor. Nemohl bys žít bez vzduchu, bez vody, jídla a bez mnoha dalších věcí. Nemohl bys žít bez ostatních lidí.

Projev amerického historika a spisovatele Charlese Coulomba, který promluvil jako host na generálním sněmu Koruny České 24. listopadu 2018.

Kdyby byl sám sv. František z Assisi dnes zvolen do parlamentu, kdyby se stal ministrem nebo premiérem, docela jistě by se do týdne objevila zarputilá žena, která by tvrdila, že když byla malá, osahával ji nebo znásilnil. V novinách by se zkoumalo, zda nečerpal a nezneužil nějakou dotaci na kostel, a padla by nějaká žaloba třebas na zneužívání dobrovolné práce křesťanských nadšenců či neplacení daní z almužny.

Chci tím říci, že si budeme muset zvyknout na pernamentně obviněné, podezřelé a zpochybněné politiky ve všech možných funkcích. Stalo se to zkrátka politickou zbraní jakékoliv opozice. Čechy v tom nejsou žádnou výjimkou, to samé se děje v Itálii, ve Francii i jinde. Neskutečné útoky jsou vedeny na členy kabinetu amerického prezidenta. Také justice a policie jsou zneužívány jako politická zbraň, o hysterii médií nemluvě. Vše je koupeno nebo nějak zapojeno do mechanismů politicko – mocenského boje. Nejde mi teď o to, zda jsou obvinění pravdivá.

Nic proti tomu, aby odešel z funkce politik, který se opravdu nějak provinil, porušil zákon a podobně, ale jak to má běžný občan a volič poznat, když i podvod, lež a předstírání se staly úplně běžnou každodenní pilitickou zbraní? Jak rozpoznat, jestli je ministr či premiér opravdu lump, nebo to na něj ušili? Situace, která se začíná rýsovat, samozřejmě zcela likviduje princip presumce viny, který velel ve slušné demokratické společnosti politikovi odstoupit již při pouhém podezření. Pokud ale bude automaticky ihned podezřelý každý vysoký politik, jakmile nastoupí do důležité funkce nebo se zapíše na kandidátku, pak by nebylo možno takovou funkci vůbec obsadit, protože by musel ihned odstoupit každý.

Každý má nějakou opozici, a ta usiluje o likvidaci a znevěrohodnění těch, kdo vyhráli volby a obsadili pozice. Pokud je účinnou zbraní obvinění, proč by to nemohlo být falešné obvinění, něco vylhaného nebo úplně vymyšleného? Než se obviněný dokáže obhájit nebo očistit, potáhnou se soudy celá léta a nikoho už jeho bezúhonnost nebude zajímat. Většina voličů jí ani neuvěří, a pokud máte na své straně média, ani se o očištění nedozví. A v příštích volbách třebas zvolí nás. Nebo se podaří vyvolat pád vlády a předčasné volby.

Při této praxi budou brzy naprosto všichni politici nevěrohodní nebo zločinní a v celé společnosti převládne zhnusení, skepse a nedůvěra k demokracii. Kdekoliv se lež a podvod stanou regulérním nástrojem, nastává společenský rozklad. Pokud nebudou mít voliči alespoň nějaké dobré politiky, na které by mohli být hrdí, pokud bude pošpiněn úplně každý, pokud se lidé nebudou moci spolehnout na to, že soudy a policie jednají nestranně v zájmu společenského řádu, že média informují objektivně a nestranně, pokud se naprosto všechno stane jen nástrojem mocenské rvačky, změní se i celá společnost v tlupu bezohledných rváčů. Politický systém založený na volbách jako takový ztratí smysl. Lidé a voliči nakonec pochopí, že jsou záměrně mateni a zneužíváni k boji zájmových slkupin a klanů. Nebude mít žádný smysl volit a lidé začnou hledat dostatečně silnou politickou postavu, které by v některých volbách dali diktátorskou pravomoc, aby vymetla ten Auguliášův chlév.

V této souvislosti můžeme sledovat velmi zajímavou situaci kolem současného premiéra – miliardáře Andreje Babiše. Je dlouhodobě obviněn ze zneužívání evropských dotací. Časem přibývají další obvinění, nejnověji z únosu vlastního syna apod. Může se objevit cokoliv. Možná nějaká slovenská dívka, kterou kdysi znásilnil, nebo někdo, koho kdysi udal StB. Cokoliv. K obecnému úžasu odpůrců pana Babiše ho stále velká masa voličů a příznivců podporuje a volební preference mu naopak rostou. Jak to, že je to neúčinné?

Stejně se můžeme ptát, proč takové masy lidí a voličů v roce 1948 na ulicích i jinde podporovaly Klementa Gottwalda a komunisty? Proč masy mlčely k poválečnému plošnému okradení obyvatel dekrety samozvaného prezidenta Beneše a k neústavní likvidaci demokracie Národní frontou? Masy Gottwalda podporovaly i poté, kdy komunisté pokračovali v okrádání a začali vraždit či zavírat do koncentračních táborů, a to prosím krátce po drastických zkušenostech s Hitlerovou diktaturou. Jak to? Proč?

Nejspíš proto, že lidé měli plné zuby šmejdů, kteří si dvacet let hráli na demokracii, přitom kradli jako straky, lhali a podváděli, relativizovali hodnoty a měřítka a nakonec se již nestarali o stát ani o společnost, zcela pohlceni svou mocenskou rvačkou.

Nu, a od Andreje se možná očekává něco podobného. Vymeť ty šmejdy, Andreji. Vykosti je, pomsti nás, a my ti dáme hlasů, kolik bude třeba. Že jsi možná zločinec? To oni nepochybně také. A v situaci, kdy nemáme šanci se cokoliv dozvědět a posoudit sami, kdy mlží média a politická rvačka rozkládá společenský systém, je lepší diktátor, než rozklad a anarchie.

Je. Ale jen o chloupek a bude to bolet. Diktátoři umí obnovit pořádek, ale neumí vybudovat řád, který by lidé vzali dobrovolně za svůj.

Jan Drnek

  • 1