Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany.

Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů najdete v rubrice Tisková prohlášení.

Moje babička při podobných příležitostech říkávala - Jména hloupejch na všech sloupech.

Babička ale byla ateistka, prostá a skromná proletářka, která se starala o rodinu a celý život prožila v uzavřené lokalitě dělnické čtvrti mezi přáteli své prvorepublikové generace. Z publicity měla upřímný děs a nedůvěřovala lidem, kteří chtěli být vidět a slyšet.

Když si sáhnu do svědomí, co jsem vlastně pro Mariánský sloup udělal já? Napsal jsem pár článků a proslovů, občas jsem se za to pomodlil, toť vše. Netesal jsem, nehádal se s úředníky, o finanční stránce nemluvě. Ke sloupu jsem se dostal jako nadšený monarchista k tématu, které mi umožnilo trochu rozbít všeobecné porevoluční glorifikování vzniku samostatného státu a republiky v roce 1918. Teprve později mi došlo, že je to opravdu politicky neutrální katolické téma, a že křesťanská rovina celé věci je mnohem důležitější, než ta monarchisticko - politická. Teprve nedávno mi došlo, že tu působí Duch svatý, že se opravdu děje cosi, co je politicky naprosto nepravděpodobné, co se začíná podobat zázraku.

Tak už to zase začíná. Prolhaná a prodejná média začínají den ode dne stupňovat a zahušťovat atmosféru strachu z druhé coronavirové vlny. Pokusně byla vrácena mimořádná opatření v Moravskoslezském kraji, a tato sonda vyvolala velmi bouřlivou reakci obyvatelstva, podnikatelstva i občanstva. PR agentury radící loutkářům bažícím po absolutní moci a ziscích, to ale asi nezarazí. V té souvislosti již bylo naznačeno, že mimo jiné půjde o pokus zrušit či oddálit blížící se volby, hlavně ty senátní.

Nemá smysl pokoušet se zase znovu sepisovat manifesty a přesvědčovat národ o tom, že je podváděn. Tvrdil jsem to od prvního dne, kdy krize vypukla. Lépe to za mne řekl Igor Chaun v dnešním článku (22. 7. 2020) v Reflexu - Chceme fakta, ne chaos a zákazy! Straší nás virem, aby nás udrželi v obavách a poslušnosti.

Blíží se krajské a senátní volby. Zatím vše naznačuje, že by se mohly stát jakýmsi svérázným referendem o Babišovi. Jejich výsledky naši politickou scénu příliš nezmění, ale ukážou směr vývoje a posuny v myšlení voličů pro příští sněmovní a komunální volby. Tyto volby budou totiž také referendem o opozici.

Velkého taťky se nelze zbavit, pokud za něho nepovstane kvalitní a nadějná alternativa. On sám vybudoval svou pozici na úpadku tehdejší rádoby pravice a dnešní rádoby opozice. Voliči zcela jistě nebudou chtít návrat k policejním a prokurátorským pučům, k situaci, kdy se vrcholní představitelé státu navzájem přepadají policejními komandy a ukazuje se, že každého z nich lze obvinit z korupce, úplatkářství a docela prostého rozkrádání. Situace, kdy volitelné osobnosti se zkušeností ve vysoké politice jsou jen sofistikovaní zloději, morálně zakrnělí asociálové, a jejich strany jsou jen bezideové agentury, u nichž lze s jistotou identifikovat jako jediný cíl a smysl jejich existence mocichtivost a hrabivost, taková situace vede k obecnému pocitu nejistoty a dezorientace. Právě dezorientaci a nejistotu volič vedoucím představitelům neodpustí, protože od nich oprávněně očekával, že právě oni společnost nějak povedou.

Po téměř dvou měsících plíživého mocenského převratu, respektive jeho viditelné fáze, začíná být jasněji v tom, co do nás vlastně narazilo. Ze zmatků začíná prosvítat rozvrh věcí, který je nám vnucován. Zřejmě jakási sofistikovanější podoba husákovského gulášového socialismu. Nemutuje totiž jen virus, ale i osvědčené modely ovládání společnosti.

Nová společenská smlouva, kterou právě uzavíráme s mocí, by se zřejmě dala nazvat taťkovským diktátem, a zní zhruba takto: My se o vás postaráme a všechny vás ochráníme před nemocemi, ale i přes invazí muslimů, před vykuky, kteří vás bezostyšně okrádali, před zodpovědností, před LGBT, zelenými šílenci, sluníčkáři a jinými nesmysly. Nepředřete se, budete mít co jíst, a občas zamhouříme i oko nad nějakým tím přikrádáním. Budete opečovávané, chráněné a před znepokojením zajištěné děti, my budeme ti zodpovědní rodiče. Přenecháte nám moc a vládu, nebudete si všímat skutečnosti, že žijeme podle jiných pravidel a máme určitá privilegia. Přestanete se o to zajímat, protože tomu nedospělé děti stejně nemohou rozumět. My se vyvarujeme represí a zajistíme vám spoustu konzumu a intelektuálně nenáročné zábavy.

Je to zvláštní. Demokracie se objevila ve starém Řecku stovky let před naším letopočtem, pak skoro dva tisíce let nic, až zase v 18. století v Evropě. Copak demokracii ty tisíce let nikdo nepotřeboval? I potom ji doma začaly zavádět mocnosti, které se jinde ve světě chovaly jako otrokářské.

Demokracie je nám představována jako vrchol spravedlivého a pokrokového uspořádání společnosti, ale co když je to jinak? Co když je demokracie jen průvodním jevem mocenského vzestupu určitých tříd a určitého uplatnění moci?

Přinášíme článek amerického historika a monarchisty Charlese Coulomba, jenž vyzdvihuje posledního českého krále, bl. Karla I., jako vynikajícího svatého patrona právě při současné pandemii koronaviru.


Světci jsou po staletí v katolické církvi vnímáni jako příklad zbožného a svatého života, ale také jako zastánci křesťanů při mnoha životních potřebách. Máme-li obavy o zdraví své nebo svých blízkých, měli bychom se právě ke svatým obracet s modlitbou a prosbou o jejich přímluvu.

Dnes, kdy se světové společenství potýká s pandemií koronaviru, je více než jindy na místě obrátit se s prosbou o pomoc ke svatým, a zejména k blahoslavenému Karlovi Rakouskému. Ten je totiž neobyčejně vhodným patronem proti této nemoci, a to z mnoha důvodů:

Byl jednou jeden stát. Vznikl asi před 100 lety a přivlastnil si jméno státu, který na tomto místě existoval kdysi dávno. Žádal, aby mu ostatní státy přiznaly právo na existenci v historických hranicích, ale sám si hned začal přivlastňovat a vojensky okupovat části jiných okolních států.

Žádal, aby mu bylo přiznáno právo na existenci na základě národního sebeurčení, a hned ve svých nových i starých hranicích uvěznil národnostní menšiny, které tam být nechtěly. Ignoroval neslučitelnost obou principů (státoprávního a národně sebeurčujícího), a žádal, aby mohl využívat ten který princip jak mu to právě přinese prospěch.

Ve své ústavě zaručil právo na soukromý majetek. Ihned ale vymyslel zákony, kterými odebral vybraným skupinám bohatších lidí většinu jejich dosavadních majetků.  Opřel se o souhlas chudší většiny a slíbil jí, že jim zabavené majetky rozdá. Většina nadšeně souhlasila, a nikomu nedošlo, že když to takový stát udělal jednou, může to kdykoliv pod nějakou záminkou udělat znovu.

Doporučuji ke shlédnutí pořad Historie.cs odvysílaný na ČT24 na téma komunistické převzetí moci, připavované systematicky a důsledně nejpozději od r. 1945, proti kterému neměly naprosto neschopné, nezodpovědné, sentimentální demokratické strany se svým, ješitným, notoricky zbabělým a nerozhodným prezidentem, opakovaně zrazujícím zájmy své vlasti, žádnou šanci.

V pořadu se objevuje řada zcela mimořádných, nových informací a autentických dokladů z té doby. Pořad se tak stává zásadní kritikou nezodpovědného uspořádání státu formou demokratické republiky, nepřipravené a neschopné včas čelit nedemokratickým, všehoschopným silám.

Při zakončení tradičního tříkrálového pochodu Za monarchii, který pořádá Petr Placák a monarchisté kolem časopisu Babylon za účasti mnoha členů a příznivců Koruny České, bylo jako každoročně před branami Pražského hradu proneseno Státoprávní ohrazení, jehož letošní text uvádíme níže.

Pražští zastupitelé revokovali své dřívější usnesení a na Staroměstské náměstí by se měla vrátit replika Mariánského sloupu od sochaře Petra Váni. Je to náprava neomluvitelného barbarského činu.

Usnesení zastupitelů hlavního města v praxi znamená, že souhlasí se záborem místa na Staroměstském náměstí pro repliku vzácné barokní památky vynikajícího sochaře Jana Jiřího Bendla z roku 1652. Ten původní zničil 3. listopadu 1918 zfanatizovaný dav vedený žižkovským anarchistou a bohémem Frantou Sauerem. Rozhodnutí o znovu umístění Mariánského sloupu je samozřejmě čistě v kompetenci pražské samosprávy a pražských úřadů, ale já jsem rád, že rozhodly, jak rozhodly. Znamená to, že Technická správa komunikací nyní bude muset vydat poslední souhlasné razítko na zábor místa a může se začít stavět. Takže s velkou pravděpodobností ještě letos vyroste vedle sousoší Mistra Jan Husa dokonalá napodobenina Mariánského sloupu.

  • 1