Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany.

Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů najdete v rubrice Tisková prohlášení.

Vážený pane primátore,

Vážený pane starosto,

Vážení páni a paní radní,

chtěl bych Vám poděkovat za velkou službu, kterou svým sabotérským přístupem k obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze děláte nám, kteří v božství Ježíše Krista a v nanebevzetí jeho matky Panny Marie věříme.

Věc se stává veřejnou a den ode dne sledovanější causou a poskytuje křesťanům přesně to, co jim chybělo - schopnost aktivního boje za víru, ochotu k němu. Ne násilím, ale aktivitou, možná až k sebeobětování. Začíná se vytvářet společenství, které ve vší pokoře chápe, že vlažné Bůh ze svých úst vyplivne, že je třeba hořet, ne jen doutnat při kostelních rituálech, že víru je třeba žít aktivně vždy a všude, ne si to jen odsedět při mši. Že je třeba odpírat zlu, k Bohu se hlasitě znát a zastávat se jeho pře. Začíná se obnovovat i jakási hlubší spiritualita, která nám tolik chyběla. Pravda, zatím nejde o žádné davy, ale to ve starém Římě také zpočátku nešlo, a nakonec křesťané obrátili celou tu říši. Ne politicky, ale zevnitř, ze srdce. A vytvořili kulturu (odvozeninu od kultu), ve které žijeme přes tisíc let.

Místopředseda KČ a kandidát do Evropského parlamentu Petr Krátký v rozhovoru pro Konzervativní listy představuje svůj pohled na situaci Evropy i Západu a perspektivy Evropské unie.

Civilizace, k níž patříme, je v krizi. Může být zachráněna i zničena sama sebou. Zároveň je nenahraditelná.

Nadávno se na internetu objevil článek vychloubající se tím, že Čechy jsou nejateističtějším státem Evropy, kde žije pouze 5 % věřících. Jsme tedy zřejmě na samém čele pokroku a hrdě neseme prapor rozumu. Přemýšlel jsem, co bych těm 95 % ateistů řekl, kdyby ovšem stáli o můj názor.

Postoj monarchistů k členství země v Evropské Unii a významu EU pro Evropu se pohybuje na dosti široké škále od naprostého odporu k opatrné snaze EU reformovat. Mezi členské státy EU ale patří i mnoho evropských monarchií. Ta nejdůležitější z nich právě EU opouští a vůdčí tandem Německo - Francie monarchiemi nejsou.

Monarchisté jsou z principu konzervativci a většinou legitimisté, proto se současným stavem EU není spokojen snad žádný monarchista.

Zcela jistě se shodneme na nevůli k tomu, že do preambule zakládací listiny EU nebyla zařazena navrhovaná formulace, podle níž by se EU stala pokračovatelem Evropy ve smyslu antických a hebrejsko - křesťanských tradic. Proč tam tato formulace nemohla být, zdravý konzervativní rozum prostě nebere. Proč by se evropský superstát měl distancovat od všeho, co Evropu udělalo během tisíciletí Evropou?

V současné době se střetávíme v ČR se dvěma tendencemi:

  • napodobování západní Evropy nekriticky a ve všem

  • odmítání Evropské unie a sledování „národních zájmů“ s tendencemi odchodu z Evropské Unie.

Obojí je, podle názoru autora chybné.

Je vhodné připomenout si slova kardinála Tomáška, řečená sice v souvislosti s obnovou Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, která ale mají daleko obecnější platnost: … návrat ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy ... může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu.

Rok 2019 je v mnoha ohledech rokem lichtenštejnským. Letos si připomeneme řadu zajímavých výročí spojených právě s tímto knížecím rodem a Českou republikou. Česko ale asi moc slavit nebude. Místo toho bude v souvislosti s Lichtenštejny čelit dalším zbytečným soudním sporům, zpochybnění právního státu a poškození svého jména v zahraničí.

Konfiskace majetku lichtenštejnských občanů z roku 1945 mohla být přitom již dávno být vyřešena dohodou. Knížecí rod se velkoryse vzdal nároků na svůj majetek, který dnes vlastní kraje, obce, univerzity nebo občané. Mezistátní dohoda o řešení konfiskací by také nebyla prolomením Benešových dekretů, ale potvrzením demokracie a vlády práva v České republice.

V reakci na dopis, všem zastupitelům Hl. m. Prahy paní ThDr. Hanou Tonzarovou z Církve československé husitské ve věci Mariánského sloupu sepsal Josef Pejřimovský (člen Koruny České a donenávna člen předsednictva) odpověď ve formě otevřeného dopisu.

Monarchie v českých zemích se často chápe jako věc dávné historie, středověku, ne-li rovnou pohádky, ale přitom je tomu pouhých třicet let ode dne, kdy zemřela zcela skutečná česká královna.

Politika se nám zdá být vyprázdněnou formální slupkou bez obsahu, protože jí dominují peníze, obchod a s tím spojená moc. Na druhé straně jí dominují splašené fantické ideje rovnosti, které se neopírají ani o jediný reálný příklad ve světě, jak by si mohlo být něco s něčím rovné. Přitom by měla být politika již podle jména starostí o Polis, tedy obec.

  • 1