Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany.

Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů najdete v rubrice Tisková prohlášení.

Naši více i méně úspěšní politici již přišli na to, že nejúspěšneji se jejich hra dá hrát tehdy, když nemají žádný skutečný názor, který by byl jejich osobním názorem, protože pak mohou prezentovat každý názor, který by jim podle jejich kalkulací mohl právě přinést výhodu. Jediným cílem této hry je dosáhnout na vyšší postavení a dostat se k větší moci, přehrát ostatní hráče.

I kdyby se objevil skutečný politik schopný oslovit voliče dobrým promyšleným projektem a myslel to vážně, okamžitě, jakmile by jej stávající establishment identifikoval jako nebezpečí pro svoji hegemonii, by se na jeho maličkost zaměřila média a kolem by začali kroužit dobře zaplacení experti s úkolem najít v jeho minulosti cokoliv, co by se dalo prezentovat jako protiprávní, za co by jej bylo případně možné obžalovat a předvést veřejnosti jako nedůvěryhodnou osobu (ne, že by nedůvěryhodných osob bylo málo).

V posledních parlamentních volbách jsme ale byli svědky impozantního voličského aktu pomsty. Voliči přišli k volbám ve větším počtu než jindy, aby zvolili slovenského miliardáře,  pravděpodobně bývalého agenta StB a v současnosti vyšetřovanou osobu. Proč? Motivem jedněch byla opět marná naděje, že když stát povede úspěšný manažer jako firmu, nějak to půjde kupředu lépe. Motivem většiny však byla pomsta ostatním politikům minulých desetiletí za to, co z národní politiky udělali, jak okradli národ o naděje začátku 90. let, jak celou tu dobu rozkrádali stát a vysmívali se hlupáčkům voličům do očí. Protože zvolení diktátora zbylo jako poslední cesta, jak se těch lidí, co si říkají politici, zbavit. Diktátor není nic příjemného, ale bude jen jeden, zlo a nepřítel konečně zase dostanou konkrétní tvář a bude zase jasné, kdo jsou jeho přisluhovači. Tak zřejmě lidé přemýšleli, když přišli k volebním urnám.

Projev ing. Lumíra Aschenbrennera, senátora zvoleného za ODS a Korunu Českou (monarchistickou stranu Čech, Moravy a Slezska) z Plzňě dne 6. 5. 2018 u příležitosti oslav osvobození u pomníku Díky Ameriko

Milí veteráni, vážení hosté, drazí Plzeňáci.

Je mi ctí vystoupit zde jako Senátor, který zastupuje naše město v Senátu Parlamentu České republiky. Jsem zde ale především jako člověk, který v Plzni žije celý svůj život a toto město miluje.

Plzeň vynikala ve středověku mezi českými městy svou věrností králi a Bohu. Za doby komunistické diktatury a sovětského protektorátu pak vynikala proti zbytku Československa věrností svým osvoboditelům od fašismu.

Z okamžiku osvobození se časem stal mýtus a legenda. Legenda a jasné vědomí, že za svobodu se musí bojovat. Že dokonce se musí bojovat i za svobodu jiných.

Že nás za to budou někteří nenávidět, jsme věděli od mládí i my, generace šedesátých let, která viděla v srpnu 1968 přijíždět do Plzně docela jiné tanky, než byly ty s americkými hvězdami. Generace, která pak viděla, co se stane s národem, který nemá vůli bojovat.

Poradce posledního komunistického premiéra Adamce v roce 1989 prohlásil, že lidé nechtějí svobodu, chtějí se jen mít lépe, než před tím. Kdo jim takové lépe zprostředkuje, může je ovládat i manipulovat a oni mu to dovolí.

Dějiny se květnem 1945 nezastavily a nezastavily se ani rokem 1990. Stále se dějí a my je musíme hlídat. Protože jinak budeme muset jednou za svobodu bojovat znovu.

Ne všichni, protože mnozí se raději ovládat nechají. V Plzni je to ale jiné. My Plzeňané víme, že nás osvobodili Američani. Není to proto naše právo, ale i závazek za svobodu bojovat.

Benjamin Franklin kdysi řekl, že demokracie je, když tři vlci a jedna ovečka hlasují o tom, co bude k večeři. Svoboda ale je, když dobře vyzbrojená ovečka odmítá hlasovat.

Bez svobody a bez svobodných lidí se i demokracie rychle změní v tyranii, protože sama demokracie je pouze systém a každý systém je zneužitelný.

A to bychom si měli, my plzeňáci připomínat, kdykoliv budeme procházet kolem pomníku svobody, který se právem jmenuje : DÍKY AMERIKO !

Děkuji za pozornost

Projev českého zemského hejtmana KČ a zároveň předsedy Spolku Radecký Praha, pronesený na závěr letošního Pochodu za monarchii na Malostranském náměstí:

Foto: Jakub Súkeník

Přinášíme proslov o stržení a zamítnutém obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který pronesl spisovatel a člen KČ Jan Drnek v rámci Monarchistického pochodu 28. října 2017.

Vážený pane kolego,

setkali jsme se nejednou v mediálních debatách před různými volbami v minulosti. Poprvé to bylo před pár lety v předvolebním studiu rádia Regina. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se – ke vzájemnému počátečnímu překvapení – shodli na mnoha tématech a v mnoha otázkách a tato dobrá tradice nejen pokračovala při dalších debatách, ale dokonce vyústila i v konkrétní čin – v naši otevřenou volební podporu vašeho (v koalici se Zelenými a KDU – ČSL) kandidáta Libora Michálka ve 2. kole senátních voleb v r. 2012.

Přinášíme předvolební úvahu čestného předsedy Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Pan Václav Srb nás ve volebním klání podpořil osobní kandidaturou za TOP 09 - Moravskoslezský kraj, na kandidátce ho najdeme pod č.11.

Člen předsednictva KČ Josef Pejřimovský sepsal závažné důvody, proč nedávné rozhodnutí Zastupitelstva hl. m. Prahy představuje z občanského hlediska problém a jak nám může pomoci s rozhodováním v nadcházejících volbách.

Před lety sice naši zákonodárci zavedli svátek svatého Václava, který je tedy dnem pracovního klidu, ale oficiálně jej nazvali dnem české státnosti a tak je uveden i v kalendáři. To samo o sobě vůbec není špatné – naopak: Dějiny našeho státu přece nezačínají rokem 1918, jak je, žel, často tvrzeno, ale nejméně o tisíc let dříve a výše uvedený oficiální název tento nesporný fakt zřetelně vyjadřuje a podtrhuje. Nemohu se nicméně zbavit dojmu, že polistopadové zákonodárce k této formulaci vedla i jakási forma „politické korektnosti“, i když tato hloupost tehdy ještě nevládla tak všeobecně: svátek sice uznáme, ale, abychom nevypadali příliš „klerikálně“, nazveme jej jinak. Pokud se můj dojem blíží pravdě, pak se jedná jen o další z řady důkazů, že vztah značné části veřejnosti ke sv. Václavu je dvojznačný. Ano, je to náš svatý kníže, zemský patron, ale….. Tuto dvojznačnost prokázal více než výmluvně také ing. Miloš Zeman: Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl Václav k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem – neváhal říci v roce 2000 při projednávání novely zákona o státních svátcích. Na druhou stranu, po svém zvolení prezidentem se rovněž tak neváhal sv. Václavem zaštiťovat, jeho ostatkům se poklonit a snad dokonce se před nimi, ač je dle vlastního vyjádření „tolerantním ateistou“, pomodlit. A není sám: politici, kteří jsou na hony vzdáleni ideálu sv. Václava nejen svou životní a politickou praxí, ale mnohdy dokonce i ideově, si neváhají, obzvláště pochopitelně tehdy, když se v časové blízkosti svátku ocitají volby a volební kampaň, rezervovat přední řady a nejlepší místa ve Staré Boleslavi a dokonce někteří neváhají ani zasahovat do průběhu bohoslužeb a pronášet během Národní pouti ke svatému Václavu svá politická „moudra“.

My však víme, že ustanovení císaře a krále Karla IV. , podle něhož je kníže Václav REX PERPETUUS, tedy „věčný král“, jediný trvalý vládce české země, a každý panovník je jen jeho místodržitelem, stále platí. Na lebce svatého Václava spočívá svatováclavská koruna a každý panovník ji má od svatého Václava jen zapůjčenu a musí ji vrátit. Po dobu svého panování má ovšem zároveň od „věčného krále“ propůjčenu i legitimitu. To se ovšem pochopitelně netýká prezidentů – jimi je tradice a legitimita přerušena. Nemůže se to týkat , a to z podstaty věci, žádného z nich, bez ohledu na jeho osobní a politické kvality. Tedy ani toho případně nejlepšího. O to méně se to může týkat prezidentů špatných, národ nikoliv spojujících, ale tragicky rozdělujících.

My také víme, že prezident, i kdyby obešel, změnil, přepsal či nechal přepsat všechny časné zákony, nemá pražádnou moc změnit zákony věčné, které panují nade vším a nade všemi. A proto víme, že svatý Václav nedá zahynouti nám ni budoucím, proto víme, že všechny prezidenty, dokonce i ty nejhorší, přežijeme. Proto víme, že návratu legitimního panovníka, jemuž svatý Václav opět propůjčí korunu, se dočkáme my možná, „budoucí“ určitě!

Václav Srb, čestný předseda Koruny České

Člen Koruny České Josef Pejřimovský svolává na 3. listopadu 2017 od 16 do 18.30 hod., tj. v den 99. výročí stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze shromáždění na podporu jeho obnovy a k podpoře otevřeného dopisu, který zasílá primátorce, radním a všem členům zastupitelstva Hl. m. Prahy.

Mariánský sloup byl postaven na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1650 z vděčnosti Panně Marii za její pomoc k vítězství pražských měšťanů a studentů nad Švédy v roce 1648 a na poděkování za ukončení 30leté války (1618-48), jejíž poslední bitvou byla v roce 1648 právě bitva o Prahu. Na základě nepravdivé propagandy, že byl postaven na památku vítězství císařských vojsk na Bílé hoře 8. listopadu 1618, byl 3. listopadu 1918 stržen zfanatizovaným davem jako domnělý symbol Rakousko-Uherské monarchie v souvislosti s vyhlášením Československé republiky 28. října 1918. Byla tak zneuctěna Matka Boží, která Pražanům pomohla a zničena významná kulturní památka.

Mariánský sloup byl rovněž schránkou ochranného obrazu Panny Marie Rynecké - Palladia Evropy. Proto stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském, německém a dalších národech Evropy. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Nešlo o spontánní „odčinění“ Bílé Hory českými vlastenci, ale o předem plánovanou akci, ke které byl přistaven hasičský vůz se žebříkem a dalším vybavením. Následně byl odstraněn mohutný podstavec sloupu, ve kterém bylo umístěno palladium Evropy, kamenné čtvercové zábradlí s anděly a kamenné čtvercové schodiště.

  • 1