Články

Místopředseda KČ a kandidát do Evropského parlamentu Petr Krátký v rozhovoru pro Konzervativní listy představuje svůj pohled na situaci Evropy i Západu a perspektivy Evropské unie.

Civilizace, k níž patříme, je v krizi. Může být zachráněna i zničena sama sebou. Zároveň je nenahraditelná.

Postoj monarchistů k členství země v Evropské Unii a významu EU pro Evropu se pohybuje na dosti široké škále od naprostého odporu k opatrné snaze EU reformovat. Mezi členské státy EU ale patří i mnoho evropských monarchií. Ta nejdůležitější z nich právě EU opouští a vůdčí tandem Německo - Francie monarchiemi nejsou.

Monarchisté jsou z principu konzervativci a většinou legitimisté, proto se současným stavem EU není spokojen snad žádný monarchista.

Zcela jistě se shodneme na nevůli k tomu, že do preambule zakládací listiny EU nebyla zařazena navrhovaná formulace, podle níž by se EU stala pokračovatelem Evropy ve smyslu antických a hebrejsko - křesťanských tradic. Proč tam tato formulace nemohla být, zdravý konzervativní rozum prostě nebere. Proč by se evropský superstát měl distancovat od všeho, co Evropu udělalo během tisíciletí Evropou?

Monarchie v českých zemích se často chápe jako věc dávné historie, středověku, ne-li rovnou pohádky, ale přitom je tomu pouhých třicet let ode dne, kdy zemřela zcela skutečná česká královna.

Politika se nám zdá být vyprázdněnou formální slupkou bez obsahu, protože jí dominují peníze, obchod a s tím spojená moc. Na druhé straně jí dominují splašené fantické ideje rovnosti, které se neopírají ani o jediný reálný příklad ve světě, jak by si mohlo být něco s něčím rovné. Přitom by měla být politika již podle jména starostí o Polis, tedy obec.

Francouzská revoluce, která je obecně vnímána jako přelom, od kterého se odvíjí moderní evropské dějiny, měla dvojí tvář, podobně jako dědictví, které nám po sobě zanechala – odstranila sice absolutismus, ale zároveň pomohla nastolit absolutismus nový, dokonalejší, výkonnější, pro svobodu nebezpečnější, který stojí u kořenů všeho neblahého, co se odehrálo na starém kontinentě v minulém století. Nadějnou konstituci rychle nahradila vůle či zvůle lidu a revoluce zdegenerovala v teroristický režim s mesianistickými, teokratickými rysy, kdy lid, obdařený božskými atributy, stanul jako nikým a ničím neomezený suverén nad parlamentem i zákony.

  • 1