Články

Naši více i méně úspěšní politici již přišli na to, že nejúspěšneji se jejich hra dá hrát tehdy, když nemají žádný skutečný názor, který by byl jejich osobním názorem, protože pak mohou prezentovat každý názor, který by jim podle jejich kalkulací mohl právě přinést výhodu. Jediným cílem této hry je dosáhnout na vyšší postavení a dostat se k větší moci, přehrát ostatní hráče.

I kdyby se objevil skutečný politik schopný oslovit voliče dobrým promyšleným projektem a myslel to vážně, okamžitě, jakmile by jej stávající establishment identifikoval jako nebezpečí pro svoji hegemonii, by se na jeho maličkost zaměřila média a kolem by začali kroužit dobře zaplacení experti s úkolem najít v jeho minulosti cokoliv, co by se dalo prezentovat jako protiprávní, za co by jej bylo případně možné obžalovat a předvést veřejnosti jako nedůvěryhodnou osobu (ne, že by nedůvěryhodných osob bylo málo).

V posledních parlamentních volbách jsme ale byli svědky impozantního voličského aktu pomsty. Voliči přišli k volbám ve větším počtu než jindy, aby zvolili slovenského miliardáře,  pravděpodobně bývalého agenta StB a v současnosti vyšetřovanou osobu. Proč? Motivem jedněch byla opět marná naděje, že když stát povede úspěšný manažer jako firmu, nějak to půjde kupředu lépe. Motivem většiny však byla pomsta ostatním politikům minulých desetiletí za to, co z národní politiky udělali, jak okradli národ o naděje začátku 90. let, jak celou tu dobu rozkrádali stát a vysmívali se hlupáčkům voličům do očí. Protože zvolení diktátora zbylo jako poslední cesta, jak se těch lidí, co si říkají politici, zbavit. Diktátor není nic příjemného, ale bude jen jeden, zlo a nepřítel konečně zase dostanou konkrétní tvář a bude zase jasné, kdo jsou jeho přisluhovači. Tak zřejmě lidé přemýšleli, když přišli k volebním urnám.

Projev ing. Lumíra Aschenbrennera, senátora zvoleného za ODS a Korunu Českou (monarchistickou stranu Čech, Moravy a Slezska) z Plzňě dne 6. 5. 2018 u příležitosti oslav osvobození u pomníku Díky Ameriko

Milí veteráni, vážení hosté, drazí Plzeňáci.

Je mi ctí vystoupit zde jako Senátor, který zastupuje naše město v Senátu Parlamentu České republiky. Jsem zde ale především jako člověk, který v Plzni žije celý svůj život a toto město miluje.

Plzeň vynikala ve středověku mezi českými městy svou věrností králi a Bohu. Za doby komunistické diktatury a sovětského protektorátu pak vynikala proti zbytku Československa věrností svým osvoboditelům od fašismu.

Z okamžiku osvobození se časem stal mýtus a legenda. Legenda a jasné vědomí, že za svobodu se musí bojovat. Že dokonce se musí bojovat i za svobodu jiných.

Že nás za to budou někteří nenávidět, jsme věděli od mládí i my, generace šedesátých let, která viděla v srpnu 1968 přijíždět do Plzně docela jiné tanky, než byly ty s americkými hvězdami. Generace, která pak viděla, co se stane s národem, který nemá vůli bojovat.

Poradce posledního komunistického premiéra Adamce v roce 1989 prohlásil, že lidé nechtějí svobodu, chtějí se jen mít lépe, než před tím. Kdo jim takové lépe zprostředkuje, může je ovládat i manipulovat a oni mu to dovolí.

Dějiny se květnem 1945 nezastavily a nezastavily se ani rokem 1990. Stále se dějí a my je musíme hlídat. Protože jinak budeme muset jednou za svobodu bojovat znovu.

Ne všichni, protože mnozí se raději ovládat nechají. V Plzni je to ale jiné. My Plzeňané víme, že nás osvobodili Američani. Není to proto naše právo, ale i závazek za svobodu bojovat.

Benjamin Franklin kdysi řekl, že demokracie je, když tři vlci a jedna ovečka hlasují o tom, co bude k večeři. Svoboda ale je, když dobře vyzbrojená ovečka odmítá hlasovat.

Bez svobody a bez svobodných lidí se i demokracie rychle změní v tyranii, protože sama demokracie je pouze systém a každý systém je zneužitelný.

A to bychom si měli, my plzeňáci připomínat, kdykoliv budeme procházet kolem pomníku svobody, který se právem jmenuje : DÍKY AMERIKO !

Děkuji za pozornost

Projev českého zemského hejtmana KČ a zároveň předsedy Spolku Radecký Praha, pronesený na závěr letošního Pochodu za monarchii na Malostranském náměstí:

Foto: Jakub Súkeník

Přinášíme proslov o stržení a zamítnutém obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který pronesl spisovatel a člen KČ Jan Drnek v rámci Monarchistického pochodu 28. října 2017.

Vážený pane kolego,

setkali jsme se nejednou v mediálních debatách před různými volbami v minulosti. Poprvé to bylo před pár lety v předvolebním studiu rádia Regina. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se – ke vzájemnému počátečnímu překvapení – shodli na mnoha tématech a v mnoha otázkách a tato dobrá tradice nejen pokračovala při dalších debatách, ale dokonce vyústila i v konkrétní čin – v naši otevřenou volební podporu vašeho (v koalici se Zelenými a KDU – ČSL) kandidáta Libora Michálka ve 2. kole senátních voleb v r. 2012.

Přinášíme předvolební úvahu čestného předsedy Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Pan Václav Srb nás ve volebním klání podpořil osobní kandidaturou za TOP 09 - Moravskoslezský kraj, na kandidátce ho najdeme pod č.11.

  • 1