Vážený pane předsedo, vážení přátelé monarchisti,

připojuji se k názoru váženého pana předsedy KČ a vyplním dotazník sčítání lidu i když mám k této akci rovněž své výhrady. Samozřejmě, že jako přesvědčený monarchista musím využít této možnosti, veřejně republikovým úřadům sdělit, že jsem nejen národnosti české ale především se hlásím ke státnímu útvaru svých předků před rokem 1918 a proto vyplňuji jako druhou národnost rakousko-uherskou. Když jedu do Rakouska dnes, jedu do části své staré vlasti. Tak to prostě je a žádný úředník na tom nic nezmění.

Dostal jsem pod stromeček knihu Vladimíra Otýpky, Paradoxy české šlechty. Je v ní popsáno několik osudů naší šlechty. Je to čtení neradostné. To, jak jsme se jako Češi zachovali k této elitě národa a do dnes to pokračuje tím, že stát odmítá vrátit to, co ukradl, je neomluvitelné. Všichni na to Bohužel doplatíme. Nejlepší hospodáři, správci majetku, zušlechťovatelé naší krajiny, odpovědní a poctiví se musí nedůstojně soudit o to, co jim po staletí patřilo. Je toho moc, co mě trápí. V této knize vzpomíná Karel Eugen Czernin na svého prapradědečka Eugena Czernina, řekl toto, dovolte mě kousek ocitovat:

S podivem zjišťuji, "řekl,"že přídavné jméno "český" bývá spojováno s třemi vlastnostmi-antikatolický, antiněmecký, antihabsburský. To považuji za omyl, za výsledek instrumentalizace dějin,která přetváří náš český dějinný obraz. V rámci habsburské monarchie větší konflikty mezi Čechy a Rakušany, vyjma občasných slovních potyček, narážek a podobně, celkem nebyly. Až do 19. století se nerozlišovalo tolik jako dnes na Rakušany a Čechy. A až do první světové války se mohli zástupci národů uvnitř monarchie hádat jak chtěli, mohli na sebe klidně řvát, poněvadž nad nimi byla vyšší instance. Ovšem i národnostní třenice v 19. století byly dětskou hrou ve srovnání s tím, co se kvůli těmto otázkám začalo odehrávat mezi příslušníky obou národů později, když se nad nimi "přestal vznášet" společný císař pán.

Dále píše prapravnuk: Můj prapradědeček Eugen Czernin se pokládal za českého vlastence, byl přítelem Riegra a za vychovatele svých dětí si vybral Dobrovského. Ale když se ho někdo zeptal, zda je spíš Čech nebo Němec či Rakušan, odpovídal : JÁ JSEM RAKUŠAN, PROTOŽE JSEM ČECH. Tomu dnes můžeme těžko rozumět. (konec citace).

Já tomu ale rozumím, proto uvádím moji národnost do sčítacího archu - RAKOUSKO-UHERSKOU.

S pozdravem,

autora zde nezveřejňujeme

DEUS REX PATRIA

  • 1