Místopředseda KČ a kandidát do Evropského parlamentu Petr Krátký v rozhovoru pro Konzervativní listy představuje svůj pohled na situaci Evropy i Západu a perspektivy Evropské unie.

KL:. Celá Západní euro-americká civilizace se potýká s hlubokou krizí na mnoha úrovních, mnozí proto již nad Západem zlomili hůl a poohlížejí se po zdrojích a inspiracích jinde. Má smysl se ještě pokoušet Západ udržet, resp. má taková snaha naději na úspěch, nebo je už "vše ztraceno" a je třeba hledat cesty, jako co nejvíce z dědictví Západu přenést do nějaké budoucí, nové civilizační formy (velmi volně: podobně jako v období mezi zánikem Římské říše a rozkvětem křesťanského středověku)?

PK: Předně děkuji Konzervativním listům za prostor k vyjádření. K vaší otázce: všechny kultury a civilizace jsou podrobeny zákonu cyklů. Problém nás coby současníků budoucích historických jevů je, že můžeme jen odhadovat, v jaké fázi cyklu se aktuálně nacházíme. Podle řady faktorů (opouštění modelu tradiční rodiny, přemíra regulace a byrokracie, nebo vláda populismu a bezduchého marketingu politikou) bychom mohli usuzovat na fázi předcházející pádu velkých říší. Na stranu druhou je třeba poznamenat, že náš civilizační okruh již déle, než ½ století nečelil mezi svými členy válečnému konfliktu „světových“ rozměrů a svým obyvatelům poskytuje jedinečné místo pro život. Jediná reálná hrozba, s níž jsme aktuálně konfrontováni je, že zájem o tento životní prostor jeví i skupiny obyvatel z jiných civilizačních okruhů, pro něž však hodnoty jako demokracie či právní stát nepředstavují apriorně akceptovatelné postuláty. Nic z toho nás však nemá vést k politickému defétismu. Jak Koruna Česká připomněla v Monarchistickém manifestu 2018: Evropské státy jsou postaveny na třech základních pilířích: řecké kultuře (především filosofii), římském právu a křesťanském náboženství. V politice je proto třeba vyznávat jednoduchý princip: „nerušit fungující“. Držme se konstrukcí a institucí, které se svým fungováním osvědčily a opouštějme ty, které odrážejí neživotaschopné módní výstřelky. Zdravý rozum nám budiž nejlepším vodítkem pro věci soukromé i hodnocení záležitostí veřejných.

KL: Bez ohledu na Váš případný volební úspěch: Jak (jakými prostředky a "zbraněmi") vést zápas za lepší budoucnost v Evropě a s jakými cíli? Co je vlastně reálné, čeho se dá dosáhnout - a co je jen iluze či sen? Co počít? Co nyní dělat dál?

PK: Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu mezi státy Evropy je nepochybně správný cíl, jemuž Evropská unie jako taková pomáhá. Méně smysluplné již jsou některé zásahy evropské regulace do vnitřních poměrů členských států nebo např. úvahy o vzniku Evropských ozbrojených sil. Není pochyb o tom, že v rámci politických proudů Evropy najdeme myšlenky „starých levicových intelektuálů“ i neomarxistů digitálního věku, stejně jako vyznavačů bezbřehého liberalismu zapomínajících, že s každým státem poskytnutým právem má korespondovat plněná povinnost. Tomuto rozložení odpovídá často i stav a přístup úřednického aparátů, který byl povolán k výkonu exekutivy. Stejně tak zde nacházíme politické síly, které se k aktuální politice EU staví kriticky jejich rozložení vede přes racionální kritiky (kam se počítám) přes vyznavače teorie vícerychlostní Evropy až po ty, kdo v současné podobě evropské politické spolupráce spatřují kořen všeho zla. Pokud v této změti politických představ nabydou rozhodující váhu politické síly vycházející z konzervativních postojů, které přitom vyznávají racionálně kritický phled na současné směřování Evropy, pak věřím, že institucionální rámec soudobé evropské politické spolupráce má naději na „přežití“.

KL: Jaké vidíte poučení z Brexitu? Jaké poučení pro EU, jaké pro Českou republiku?

PK: Jako nám Britové z dob Olivera Cromwella ukázali nevýhody republikánského zřízení (a od té doby nikdy nepodlehli pokušení tuto chybu opakovat), ukázala nám současná Velká Británie jak nezodpovědné je učinit složitou zahraničně-politickou otázku předmětem lidového hlasování. Politický imperativ z referenda „to leave“ v kombinaci s povinností vlády Spojeného království zabezpečit právní jistoty svým občanům žijícím na kontinentu i britským firmám, které s Evropou obchodují, postavil představitele vlády VB do neřešitelné situace. Odhadovat kdy a jakým způsobem Británie ze společenství odejde si při současném rozložení politických sil tak vůbec netroufám. Při tvorbě programu pro aktuální volby jsme se mj. shodli na formulaci prosazovat: férový, ale jednotný přístup ke státu, který se rozhodne EU opustit (raději odklad odchodu než odchod bez dohody), což pokládám za principiálně správné. Můžeme jen Britům držet palce, aby aktuální politickou krizi rychle překonali a jejich vztahy s EU nabyly opět standardní, oboustranně akceptovatelnou podobu – je to v zájmu všech zúčastněných.

KL: Řada konzervativních voličů smýšlí o EU kriticky a mnozí se zaobírají myšlenkou na vystoupení ČR z EU. Vy naopak kandidujete do Evropského parlamentu, navíc na kandidátce strany, která patří (víceméně) k hlavnímu proudu unijní politiky. S jakými cíli tak činíte, v čem spatřujete smysluplnost takového kroku?

PK: Pokud chceme na současné EU něco měnit, neuděláme to ani demonstrativním „odchodem středem“, ani „postáváním ve vedlejším pruhu“. Evropská lidová strana, v jejímž rámci KDU-ČSL v EP působí, patří k nejsilnějším a nejúspěšnějším politickým frakcím, které mohou na evropské úrovni něco prosadit a ovlivnit. Dohodu Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) s Konzervativní stranou, Sdružením pro Místní Správy a SNK-ED na smlouvě o spolupráci, podpoře a partnerství ve volbách do Evropského parlamentu v r. 2019 s KDU-ČSL pod starým císařským heslem VIRIBUS UNITIS („společnými silami“) pokládám za politický úspěch všech zúčastněných (nejen pro tyto volby) a projekt, který může pomoci vrátit „starý kontinent“ k hodnotám, jež vycházející z tisíciletého odkazu antiky, křesťanství i judaismu a přitom se nepříčí zásadě zdravého rozumu.

Své dosavadní profesní zkušenosti s regulatorikou finančního sektoru hodlám zaměřit na zjednodušování předpisů v této oblasti, o nichž je známo, že v porovnání např. s konkurencí v Asii zatěžují poskytovatele služeb řadou povinností, bez přiměřené přidané hodnoty pro jejich finální zákazníky, kterými jsou občané. Velký význam přikládám dalšímu odstraňování bariér v přeshraničním poskytování finančních služeb, konkrétně např. v projektu Unie kapitálových trhů (https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/capital-markets-union/). Pokud se unijní orgány budou více věnovat zjednodušování života občanů svých členských států a podnikání zde působících firem, namísto dotačního přerozdělování a normování toho, co není třeba, pak věřím, že i hlasy zaměřené na EU kriticky budou slábnout.

Závěrem zdravím všechny čtenáře Konzervativních listů a ještě jednou děkuji za rozhovor.


JUDr. Petr Krátký (44 let; Praha; ženatý; 3 děti; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.; Tel. 724 464 351; Twitter: @KratkyPetr; Facebook: petr.kratky.180) je právník s mnohaletými zkušenostmi s regulací a řízením finančních institucí. Je místopředsedou Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska), působí rovněž ve funkci 2. asistenta Ing. L. Aschenbrennera, senátora zvoleného za koalici ODS a Koruny České. Mimo politickou sféru se věnuje oblasti sportu, od r. 2013 je místopředsedou spolku Sokol Chodov (Praha 11). V letošních volbách do EP kandiduje za KDU-ČSL s pořadovým číslem 18. Titulek redakční.

Vyšlo v Konzervativních listech, č. 1/2019

 

  • 1