Články

U jednoho nedobrovolného „pohovoru“ v dobách komunistické republiky mi fízl, takový ten „hodný“, co lidem vykal, povídá – a jak si to vlastně s tou monarchií představujete? Opáčil jsem, že monarchie je stát, kde mají lidé královské platy. Tím byla celá věc odbyta. Na další otázky už nedošlo – na uvedené i jiné téma. Tak jen krátce o tom, co jsem onehdy estébákům smlčel.

Odjakživa mě rozčilovalo, že tuzemská opozice i exil čerpaly legitimitu odporu proti komunistickému útoku na češství, respektive lidství, z první republiky, odvolávajíce se na prvního čs. prezidenta T. G. Masaryka, jako kdyby předtím nic nebylo, a ti nalevo viděli věci ještě více placatěji – z horizontu Pražského jara roku 1968.

Jak liberálové, tak (post)marxisté přitom často vycházeli z „malých“ českých dějin, které byly okleštěné o církev, šlechtu, české Němce… Opírajíce se o romantickou národoveckou historiografii, publicistiku či beletrii představili český národ jako opatrné maloměstsky založené plebejství, vymezené sociálně a jazykově, které si nedostatek sil a sebevědomí nahrazovalo národním sentimentem.

Proti této malé, či minimální variantě češství stála varianta velká – tedy národa jako souhrnu lidí, kteří po staletí vytvářeli či spoluvytvářeli ráz českých zemí a její společnosti. Československá republika se prohlásila za stát národa československého. Naproti tomu Koruna byla od středověku a konce náboženských válek nadosobní a nadkonfesijní princip, ke kterému se hlásila jak strana pod jednou, tak i podobojí, Češi i čeští Němci, pobělohorští protestanští exulanti, stejně jako čeští barokní vlastenci, zemská šlechta, stejně jako sedláci, nebo v 19. století dělníci – kolik je v českých zemích hostinců U Koruny české a na kolika měšťanských domech je vyvedena svatováclavská koruna.

Jedním z hostů generálního sněmu KČ byl také senátor Lumír Aschenbrenner, který vystoupiljako zástupce ODS a zároveň jako náš koaliční senátor.

Hostem na našem sněmu byl také čerstvě zvolený 1. místopředseda TOP 09 Tomáš hrabě Czernin. Ocenili jsme, že jeho projev nebyl jen formální zdravicí, ale přinesl řadu námětů, které inspirují k dalšímu přemýšlení a rozvíjení.

Na XXVIII. generálním sněmu Koruny České byli mezi zahraničními hosty již tradičně také zástupci Schwarz-Gelbe Allianz, naší spřátelené monarchistické organizace z Rakouska.

Dobrý den dámy a pánové,

já moc děkuji za pozvání na sněm Vaší strany, se kterou nás pojí již několik let příjemné spolupráce a ostatně i řada dobrých a milých osobních vztahů. Jestli dovolíte, já bych začal osobní vzpomínkou na dobu před třiceti lety. Byl to čtvrtek a na Václavském náměstí podruhé promluvil Václav Havel k zaplněnému náměstí, v ČKD dělníci vypískali Miroslava Štěpána a všechno vypadalo, že je na dobré cestě. Ale zdaleka ještě nebylo jasno, ostatně ještě den předtím jsme dostali bití, když jsme se pokusili přejít přes most a chtěli demonstrovat až na Hrad. Co ale bylo jasné, jak v tom týdnu, tak i u těch předchozích demonstrací v lednu, říjnu, srpnu, co vlastně ty demonstrace chtějí. Všichni jsme tenkrát měli jasno v tom, že se chceme začít přibližovat Západu, a to ať už ve smyslu ekonomického růstu nebo ve smyslu výběru v obchodech nebo v tom, že chceme dýchat čistý vzduch, pít čistou vodu, anebo v tom, že se nechceme stydět za představitele, kteří tuto zemi reprezentují.

Maria byla prostá a chudá dívka z nejzazšího kouta velké evropské Římské říše. Měla snoubence Josefa a měla s ním před svatbou, což se dalo považovat za velké štěstí. V té době a končině by totiž jako samotná žena moc možností neměla. Nemohla by se sama uživit, mít majetek, byla by sociálně naprosto vyloučená, byla by bez ochrany a kdokoliv by si k ní mohl cokoliv dovolit. Jako svobodná by byla považována za prostitutku a kdyby se jí ještě například narodilo nemanželské dítě, nikdo by si ji již nevzal za ženu.

Marii se stalo něco zvláštního. Zjevil se jí anděl a řekl, že byla vybrána samotným Bohem k tomu, aby porodila Božího syna, který v ní bude počat. Anděl nic nepřikazoval, čekal na souhlas a Marie mohla odmítnout. S Josefem ještě nespala, to se před svatbou nesmělo. Když bude těhotná, Josef ji nejspíš bude považovat za cizoložnici. Odmítne si ji vzít a vzhledem k závazku zasnoubení by mohl vyvolat i její ukamenování. Vlastní otec se jí zřekne. I když to dopadne dobře, zůstane s dítětem sama a nejspíš zemře hlady. Z hlediska Marie vypadal andělův požadavek jako polibek smrti. Bůh nic nesliboval, nedával žádné záruky do budoucnosti.

  • 1