Články

Letos 3. listopadu by měly v USA proběhnout prezidentské volby, ze kterých vzejde nový či staronový prezident Spojený států amerických, jež se ujme svého úřadu podle plánu 20. ledna 2021. Přestože jsou tyto volby zajímavé především pro obyvatele USA, nemělo by zůstat zcela bez povšimnutí, že mnoho amerických prezidentů se může pochlubit královským původem, resp. že mezi některé předky některých amerických prezidentů patří také panovníci různých evropských zemí.

Za tímto faktem stojí zejména vysoká kvalita matričních záznamů především na straně Velké Británie, z níž mnoho evropských přistěhovalců do USA přišlo, ale také vysoký zájem Američanů o rodinnou genealogii, odvozující svůj původ právě od pečlivě vedených seznamů imigrantů. Díky vyšší historické prostupnosti mezi britskou šlechtou a nešlechtici pak došlo k tomu, že mnoho obyvatel hledajících své štěstí v Novém světě bylo prokazatelně potomky různých panovnických rodů, zejména anglických a skotských králů, byť třeba vzdáleně.

Je to zvláštní. Demokracie se objevila ve starém Řecku stovky let před naším letopočtem, pak skoro dva tisíce let nic, až zase v 18. století v Evropě. Copak demokracii ty tisíce let nikdo nepotřeboval? I potom ji doma začaly zavádět mocnosti, které se jinde ve světě chovaly jako otrokářské.

Demokracie je nám představována jako vrchol spravedlivého a pokrokového uspořádání společnosti, ale co když je to jinak? Co když je demokracie jen průvodním jevem mocenského vzestupu určitých tříd a určitého uplatnění moci?

Přinášíme článek amerického historika a monarchisty Charlese Coulomba, jenž vyzdvihuje posledního českého krále, bl. Karla I., jako vynikajícího svatého patrona právě při současné pandemii koronaviru.


Světci jsou po staletí v katolické církvi vnímáni jako příklad zbožného a svatého života, ale také jako zastánci křesťanů při mnoha životních potřebách. Máme-li obavy o zdraví své nebo svých blízkých, měli bychom se právě ke svatým obracet s modlitbou a prosbou o jejich přímluvu.

Dnes, kdy se světové společenství potýká s pandemií koronaviru, je více než jindy na místě obrátit se s prosbou o pomoc ke svatým, a zejména k blahoslavenému Karlovi Rakouskému. Ten je totiž neobyčejně vhodným patronem proti této nemoci, a to z mnoha důvodů:

Při zakončení tradičního tříkrálového pochodu Za monarchii, který pořádá Petr Placák a monarchisté kolem časopisu Babylon za účasti mnoha členů a příznivců Koruny České, bylo jako každoročně před branami Pražského hradu proneseno Státoprávní ohrazení, jehož letošní text uvádíme níže.

U jednoho nedobrovolného „pohovoru“ v dobách komunistické republiky mi fízl, takový ten „hodný“, co lidem vykal, povídá – a jak si to vlastně s tou monarchií představujete? Opáčil jsem, že monarchie je stát, kde mají lidé královské platy. Tím byla celá věc odbyta. Na další otázky už nedošlo – na uvedené i jiné téma. Tak jen krátce o tom, co jsem onehdy estébákům smlčel.

Odjakživa mě rozčilovalo, že tuzemská opozice i exil čerpaly legitimitu odporu proti komunistickému útoku na češství, respektive lidství, z první republiky, odvolávajíce se na prvního čs. prezidenta T. G. Masaryka, jako kdyby předtím nic nebylo, a ti nalevo viděli věci ještě více placatěji – z horizontu Pražského jara roku 1968.

Jak liberálové, tak (post)marxisté přitom často vycházeli z „malých“ českých dějin, které byly okleštěné o církev, šlechtu, české Němce… Opírajíce se o romantickou národoveckou historiografii, publicistiku či beletrii představili český národ jako opatrné maloměstsky založené plebejství, vymezené sociálně a jazykově, které si nedostatek sil a sebevědomí nahrazovalo národním sentimentem.

Proti této malé, či minimální variantě češství stála varianta velká – tedy národa jako souhrnu lidí, kteří po staletí vytvářeli či spoluvytvářeli ráz českých zemí a její společnosti. Československá republika se prohlásila za stát národa československého. Naproti tomu Koruna byla od středověku a konce náboženských válek nadosobní a nadkonfesijní princip, ke kterému se hlásila jak strana pod jednou, tak i podobojí, Češi i čeští Němci, pobělohorští protestanští exulanti, stejně jako čeští barokní vlastenci, zemská šlechta, stejně jako sedláci, nebo v 19. století dělníci – kolik je v českých zemích hostinců U Koruny české a na kolika měšťanských domech je vyvedena svatováclavská koruna.

Jedním z hostů generálního sněmu KČ byl také senátor Lumír Aschenbrenner, který vystoupiljako zástupce ODS a zároveň jako náš koaliční senátor.

  • 1