Názory členů

Vážený pane primátore,

Vážený pane starosto,

Vážení páni a paní radní,

chtěl bych Vám poděkovat za velkou službu, kterou svým sabotérským přístupem k obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze děláte nám, kteří v božství Ježíše Krista a v nanebevzetí jeho matky Panny Marie věříme.

Věc se stává veřejnou a den ode dne sledovanější causou a poskytuje křesťanům přesně to, co jim chybělo - schopnost aktivního boje za víru, ochotu k němu. Ne násilím, ale aktivitou, možná až k sebeobětování. Začíná se vytvářet společenství, které ve vší pokoře chápe, že vlažné Bůh ze svých úst vyplivne, že je třeba hořet, ne jen doutnat při kostelních rituálech, že víru je třeba žít aktivně vždy a všude, ne si to jen odsedět při mši. Že je třeba odpírat zlu, k Bohu se hlasitě znát a zastávat se jeho pře. Začíná se obnovovat i jakási hlubší spiritualita, která nám tolik chyběla. Pravda, zatím nejde o žádné davy, ale to ve starém Římě také zpočátku nešlo, a nakonec křesťané obrátili celou tu říši. Ne politicky, ale zevnitř, ze srdce. A vytvořili kulturu (odvozeninu od kultu), ve které žijeme přes tisíc let.

Nadávno se na internetu objevil článek vychloubající se tím, že Čechy jsou nejateističtějším státem Evropy, kde žije pouze 5 % věřících. Jsme tedy zřejmě na samém čele pokroku a hrdě neseme prapor rozumu. Přemýšlel jsem, co bych těm 95 % ateistů řekl, kdyby ovšem stáli o můj názor.

V současné době se střetávíme v ČR se dvěma tendencemi:

  • napodobování západní Evropy nekriticky a ve všem

  • odmítání Evropské unie a sledování „národních zájmů“ s tendencemi odchodu z Evropské Unie.

Obojí je, podle názoru autora chybné.

Je vhodné připomenout si slova kardinála Tomáška, řečená sice v souvislosti s obnovou Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, která ale mají daleko obecnější platnost: … návrat ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy ... může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu.

Komentář k článku „Smlouva Francie a Německa? Franská říše vstala v Cáchách z popela“ ekonoma Vladimíra Pikory na Reflex.cz.

Kdosi moudrý napsal, že dějiny se skutečně opakují, ovšem podruhé zpravidla jako fraška či tragikomedie. Vyhlášení nové Franské říše v cášské falci by toto moudro mohlo potvrdit.

Francouzi a Němci nejsou Frankové, ani Ostrogóti, ani Alemani. Především jim chybí zakládající král Chlodovik, který by se nechal pokřtít a chybí jim ozbrojený apoštol Karel Veliký, který by šířil křesťanství jako jednotící kulturní prvek.

Milý Oktaviáne,

píši ti přes propast 2 037 let. Jsem příslušníkem národa, který v tvé době ještě neexistuje ani jako kmen, ze svého domova, který se nachází v místě, kterému ty říkáš Germánie, konkrétněji na východním okraji Hercynského lesa.

Píši ti do času oliv a krve, kdy skončily boje a vítěz se vrací domů, aby konsolidoval to, co zbylo. Aby svou mocí ustavil spořádanou a prosperující společnost.

Jenže v tom je právě problém. Jak vést lidi a říše správně, když jsi jen nedokonalý tvor. Nehádej se, lze snadno ověřit, že jsi jen člověk a to nedokonalý člověk. Děje se nekonečně mnoho věcí a událostí, o kterých nevíš a o kterých se nedozvíš nikdy. Kdybys byl dokonalý, věděl bys všechno. Nezemřel bys, ale ty jednoho dne zemřeš. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že je ti to jasné. Stejně tak, jako jsi nedokonalý, jsi závislý tvor. Nemohl bys žít bez vzduchu, bez vody, jídla a bez mnoha dalších věcí. Nemohl bys žít bez ostatních lidí.

  • 1