Názory členů

Moje babička při podobných příležitostech říkávala - Jména hloupejch na všech sloupech.

Babička ale byla ateistka, prostá a skromná proletářka, která se starala o rodinu a celý život prožila v uzavřené lokalitě dělnické čtvrti mezi přáteli své prvorepublikové generace. Z publicity měla upřímný děs a nedůvěřovala lidem, kteří chtěli být vidět a slyšet.

Když si sáhnu do svědomí, co jsem vlastně pro Mariánský sloup udělal já? Napsal jsem pár článků a proslovů, občas jsem se za to pomodlil, toť vše. Netesal jsem, nehádal se s úředníky, o finanční stránce nemluvě. Ke sloupu jsem se dostal jako nadšený monarchista k tématu, které mi umožnilo trochu rozbít všeobecné porevoluční glorifikování vzniku samostatného státu a republiky v roce 1918. Teprve později mi došlo, že je to opravdu politicky neutrální katolické téma, a že křesťanská rovina celé věci je mnohem důležitější, než ta monarchisticko - politická. Teprve nedávno mi došlo, že tu působí Duch svatý, že se opravdu děje cosi, co je politicky naprosto nepravděpodobné, co se začíná podobat zázraku.

Tak už to zase začíná. Prolhaná a prodejná média začínají den ode dne stupňovat a zahušťovat atmosféru strachu z druhé coronavirové vlny. Pokusně byla vrácena mimořádná opatření v Moravskoslezském kraji, a tato sonda vyvolala velmi bouřlivou reakci obyvatelstva, podnikatelstva i občanstva. PR agentury radící loutkářům bažícím po absolutní moci a ziscích, to ale asi nezarazí. V té souvislosti již bylo naznačeno, že mimo jiné půjde o pokus zrušit či oddálit blížící se volby, hlavně ty senátní.

Nemá smysl pokoušet se zase znovu sepisovat manifesty a přesvědčovat národ o tom, že je podváděn. Tvrdil jsem to od prvního dne, kdy krize vypukla. Lépe to za mne řekl Igor Chaun v dnešním článku (22. 7. 2020) v Reflexu - Chceme fakta, ne chaos a zákazy! Straší nás virem, aby nás udrželi v obavách a poslušnosti.

Blíží se krajské a senátní volby. Zatím vše naznačuje, že by se mohly stát jakýmsi svérázným referendem o Babišovi. Jejich výsledky naši politickou scénu příliš nezmění, ale ukážou směr vývoje a posuny v myšlení voličů pro příští sněmovní a komunální volby. Tyto volby budou totiž také referendem o opozici.

Velkého taťky se nelze zbavit, pokud za něho nepovstane kvalitní a nadějná alternativa. On sám vybudoval svou pozici na úpadku tehdejší rádoby pravice a dnešní rádoby opozice. Voliči zcela jistě nebudou chtít návrat k policejním a prokurátorským pučům, k situaci, kdy se vrcholní představitelé státu navzájem přepadají policejními komandy a ukazuje se, že každého z nich lze obvinit z korupce, úplatkářství a docela prostého rozkrádání. Situace, kdy volitelné osobnosti se zkušeností ve vysoké politice jsou jen sofistikovaní zloději, morálně zakrnělí asociálové, a jejich strany jsou jen bezideové agentury, u nichž lze s jistotou identifikovat jako jediný cíl a smysl jejich existence mocichtivost a hrabivost, taková situace vede k obecnému pocitu nejistoty a dezorientace. Právě dezorientaci a nejistotu volič vedoucím představitelům neodpustí, protože od nich oprávněně očekával, že právě oni společnost nějak povedou.

Po téměř dvou měsících plíživého mocenského převratu, respektive jeho viditelné fáze, začíná být jasněji v tom, co do nás vlastně narazilo. Ze zmatků začíná prosvítat rozvrh věcí, který je nám vnucován. Zřejmě jakási sofistikovanější podoba husákovského gulášového socialismu. Nemutuje totiž jen virus, ale i osvědčené modely ovládání společnosti.

Nová společenská smlouva, kterou právě uzavíráme s mocí, by se zřejmě dala nazvat taťkovským diktátem, a zní zhruba takto: My se o vás postaráme a všechny vás ochráníme před nemocemi, ale i přes invazí muslimů, před vykuky, kteří vás bezostyšně okrádali, před zodpovědností, před LGBT, zelenými šílenci, sluníčkáři a jinými nesmysly. Nepředřete se, budete mít co jíst, a občas zamhouříme i oko nad nějakým tím přikrádáním. Budete opečovávané, chráněné a před znepokojením zajištěné děti, my budeme ti zodpovědní rodiče. Přenecháte nám moc a vládu, nebudete si všímat skutečnosti, že žijeme podle jiných pravidel a máme určitá privilegia. Přestanete se o to zajímat, protože tomu nedospělé děti stejně nemohou rozumět. My se vyvarujeme represí a zajistíme vám spoustu konzumu a intelektuálně nenáročné zábavy.

Byl jednou jeden stát. Vznikl asi před 100 lety a přivlastnil si jméno státu, který na tomto místě existoval kdysi dávno. Žádal, aby mu ostatní státy přiznaly právo na existenci v historických hranicích, ale sám si hned začal přivlastňovat a vojensky okupovat části jiných okolních států.

Žádal, aby mu bylo přiznáno právo na existenci na základě národního sebeurčení, a hned ve svých nových i starých hranicích uvěznil národnostní menšiny, které tam být nechtěly. Ignoroval neslučitelnost obou principů (státoprávního a národně sebeurčujícího), a žádal, aby mohl využívat ten který princip jak mu to právě přinese prospěch.

Ve své ústavě zaručil právo na soukromý majetek. Ihned ale vymyslel zákony, kterými odebral vybraným skupinám bohatších lidí většinu jejich dosavadních majetků.  Opřel se o souhlas chudší většiny a slíbil jí, že jim zabavené majetky rozdá. Většina nadšeně souhlasila, a nikomu nedošlo, že když to takový stát udělal jednou, může to kdykoliv pod nějakou záminkou udělat znovu.

  • 1