Názory členů

Vždycky bylo, čím se ve světě znepokojovat, a je to tak i dnes. Díváme se na milióny chudých, kteří se zvedli z pralesů a pouští Afriky, středního i vzdálenějšího východu, a jako hejna sarančat táhnou na bohaté oblasti světa, aby je vyjedli a zničili, a pak spolu s námi umřeli hladem. Vidíme mafiány, kteří na tom vydělávají ohromné peníze, a ani oni nemyslí na zítřek. Mnozí si myslí, že až si zločinci vydělají dost, dají pokoj. Vidíme lodě útlocitných zachránců z neziskových organizací placených ze záhadných zdrojů, kteří mají za to, že když dáme těm miliónům něco ze svých přebytků, nasytíme je, vzděláme je, ubytujeme je a budeme se o ně starat, budou hodní a stanou se platnými členy západní společnosti.

Vidíme, jak rychle se mezi muslimy šíří přesvědčení, že jim Aláh dal celý svět a je jejich povinností ho ovládnout a pozabíjet každého, kdo by se od nich lišil, že zabíjením jiných se dostanou do ráje. Vidíme evropské politiky, kteří považují za svoji povinnost nakrmit celý svět a každému dopřát cokoliv si vzpomene jen tak zadarmo. Domnívají se, že když muslimy ohromíme svou civilizací, když jim předvedeme, jak se dá žít a organizovat společnost, aby produkovala pro všechny dostatek, pochopí a vděčně přijmou. Když ukážeme loveckým a sběračským kulturám jak pracovat, jejich příslušníci se změní, přestanou vyžírat svět, začnou pěstovat, vyrábět, pracovat.

Jiní si myslí, že Rusové řeší jen obtížnou hospodářskou a surovinovou situaci, že jim jde o mezinárodní prestiž, a jakmile se jim dostane uznání ze strany Západu, stanou se z nich kamarádi a spojenci.

Vidíme mocné finanční korporace, které se snaží svět svázat dluhy, finančně ovládnout celé státy a oblasti, a říkáme si, až se dostnažerou, dají pokoj. Mnozí si myslí, že když dopřejeme politikům to, aby měli své posty jisté, aby byli denně v televizi a trochu si přikrádali ze společného, budou se také trochu starat o nás.

Tématem, okolo kterého se monarchistické (i protimonarchistické) diskuse točí stále znovu a znovu, je role habsburské, resp. habsbursko-lotrinské dynastie v dějinách našich zemí. Zastánci republiky většinou příslušníky tohoto rodu více či méně haní, monarchisté z pochopitelných důvodů vyvíjejí sisyfovské úsilí, aby je zbavili nánosu propagandy, vykreslili je v pozitivním světle a rehabilitovali. Někdy je tato snaha snad až trochu kontraproduktivní, moderní monarchismus nelze stavět jen na rakousko-uherské nostalgii, je potřeba nabízet vize a řešení pro třetí tisíciletí. Přesto si neodpustím malé zamyšlení na téma relativity hodnocení panovnických rodů v dějinách; alespoň se však pokusím tuto vážnou problematiku pojmout stručně a odlehčenou formou.

Prezident Zeman nechal na nádvoří Hradu vyvěsit červenou vlajku se zlatým kalichem domnívaje se snad bláhově, že tím uctívá památku Jana Husa.

Prezident se opět mýlí. O tomto praporu se pouze nepodloženě traduje, že se jedná o bojový praporec „husitů“.  Zřejmě nějaký praporec s kalichem byl užíván, ale až v době, kdy se původně české náboženské povstání zvrhlo, jako tomu zákonitě vždy bylo u všech revolucí, v loupení, násilí na chudých i bohatých, drancování měst, klášterů, kostelů a šlechtických sídel Čech a nejbližšího okolí. Toto řádění pak ukončila až bitva u Lipan dne 30. května 1434, dlouhých 19 let po upálení Jana Husa, právě před 581 lety.

Ing. Zeman vyvěšením vlajky táboritů projevil neznalost a neporozumění historii vlastního národa. Pokusil se jen prodloužit život problematickým národoveckým legendám o husitství, očekávaje zjevně obecný souhlas a kladné politické body. Namísto připomínky památky nonkonformního katolického kněze a rektora univerzity Jana z Husince nám ovšem jen nabídl symbol občanské války a revolučního rozvratu.

Jan E. Bárta

Jak se utvářela současná Evropa a v ní český stát a národ.

„Minulost neustále potřebujeme k vysvětlování přítomnosti a celek k vysvětlení částí“ Sir Edward Tylor, zakladatel kulturní antropologie

Politická a etnická struktura  zemí dnešní Evropy a v ní českého státu a národa , především pak zemí integrovaných do Evropské unie, nevznikla po druhé světové válce,  nýbrž je výsledkem  tisíc pětset let trvajícího vývoje naší části světa po pádu západořímské říše. Ponořme se tedy do „ šera dávných věků“ a připomeňme si historická fakta i mýty.

Češi nebo Bohemané ?

 

 

Jan Drnek

Knížecí bratři Václav a Boleslav jsou někdy vnímáni jako český Ábel a Kain. Tato alegorie ale pochopitelně kulhá na obě nohy. Především Kain zabil Ábela ze žárlivosti pro Boží přízeň. Boleslav Václava vůbec osobně nezabil, ale pokusil se o to, a to pro světskou moc. Ábel a Kain jsou základem sporu uvnitř lidské povahy. Svár Boleslava a Václava stojí v samotném základu české státnosti a v různých podobách se táhne celými dějinami českého státu. Jako by oba byli ztělesněním dvou podob české duše a rubu i líce české otázky.

  • 1