Názory členů

Každá politická strana usiluje o 100 % hlasů voličů, a tím i o veškerou dostupnou moc. Toto je základem politického boje v tom, čemu jsme si zvykli říkat demokracie. Každá politická strana je tedy motivována vůlí k totalitarismu, což je paradoxem demokracie.

Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří Koruna Česká, která politicky usiluje o totéž, ale nikoliv pro sebe, nýbrž ve prospěch legitimního panovníka. Takže neusiluje o totéž.

Dokonce ani lidovci nedobývají moc pro Hospodina a teokracii, ale pro sebe.

Zelení nedobývají moc pro matku Gaiu, ale pro sebe. A kdyby to šlo, tak všechnu.

Rovnováhu a kontrolu moci má v demokracii představovat opozice. Ideálním stavem (dle demokratických tradic Západu) je, aby vítěz voleb dostal 51 % hlasů a opozice 49 % hlasů. Pokud dá vítězná koalice dohromady nad 60 % hlasů, měl by to být důvod k poplachu, a mnohde skutečně je. Ve skutečnosti se ale ve střední Evropě a zvláště v Čechách děje něco docela jiného.

Moje babička při podobných příležitostech říkávala - Jména hloupejch na všech sloupech.

Babička ale byla ateistka, prostá a skromná proletářka, která se starala o rodinu a celý život prožila v uzavřené lokalitě dělnické čtvrti mezi přáteli své prvorepublikové generace. Z publicity měla upřímný děs a nedůvěřovala lidem, kteří chtěli být vidět a slyšet.

Když si sáhnu do svědomí, co jsem vlastně pro Mariánský sloup udělal já? Napsal jsem pár článků a proslovů, občas jsem se za to pomodlil, toť vše. Netesal jsem, nehádal se s úředníky, o finanční stránce nemluvě. Ke sloupu jsem se dostal jako nadšený monarchista k tématu, které mi umožnilo trochu rozbít všeobecné porevoluční glorifikování vzniku samostatného státu a republiky v roce 1918. Teprve později mi došlo, že je to opravdu politicky neutrální katolické téma, a že křesťanská rovina celé věci je mnohem důležitější, než ta monarchisticko - politická. Teprve nedávno mi došlo, že tu působí Duch svatý, že se opravdu děje cosi, co je politicky naprosto nepravděpodobné, co se začíná podobat zázraku.

Tak už to zase začíná. Prolhaná a prodejná média začínají den ode dne stupňovat a zahušťovat atmosféru strachu z druhé coronavirové vlny. Pokusně byla vrácena mimořádná opatření v Moravskoslezském kraji, a tato sonda vyvolala velmi bouřlivou reakci obyvatelstva, podnikatelstva i občanstva. PR agentury radící loutkářům bažícím po absolutní moci a ziscích, to ale asi nezarazí. V té souvislosti již bylo naznačeno, že mimo jiné půjde o pokus zrušit či oddálit blížící se volby, hlavně ty senátní.

Nemá smysl pokoušet se zase znovu sepisovat manifesty a přesvědčovat národ o tom, že je podváděn. Tvrdil jsem to od prvního dne, kdy krize vypukla. Lépe to za mne řekl Igor Chaun v dnešním článku (22. 7. 2020) v Reflexu - Chceme fakta, ne chaos a zákazy! Straší nás virem, aby nás udrželi v obavách a poslušnosti.

Blíží se krajské a senátní volby. Zatím vše naznačuje, že by se mohly stát jakýmsi svérázným referendem o Babišovi. Jejich výsledky naši politickou scénu příliš nezmění, ale ukážou směr vývoje a posuny v myšlení voličů pro příští sněmovní a komunální volby. Tyto volby budou totiž také referendem o opozici.

Velkého taťky se nelze zbavit, pokud za něho nepovstane kvalitní a nadějná alternativa. On sám vybudoval svou pozici na úpadku tehdejší rádoby pravice a dnešní rádoby opozice. Voliči zcela jistě nebudou chtít návrat k policejním a prokurátorským pučům, k situaci, kdy se vrcholní představitelé státu navzájem přepadají policejními komandy a ukazuje se, že každého z nich lze obvinit z korupce, úplatkářství a docela prostého rozkrádání. Situace, kdy volitelné osobnosti se zkušeností ve vysoké politice jsou jen sofistikovaní zloději, morálně zakrnělí asociálové, a jejich strany jsou jen bezideové agentury, u nichž lze s jistotou identifikovat jako jediný cíl a smysl jejich existence mocichtivost a hrabivost, taková situace vede k obecnému pocitu nejistoty a dezorientace. Právě dezorientaci a nejistotu volič vedoucím představitelům neodpustí, protože od nich oprávněně očekával, že právě oni společnost nějak povedou.

Po téměř dvou měsících plíživého mocenského převratu, respektive jeho viditelné fáze, začíná být jasněji v tom, co do nás vlastně narazilo. Ze zmatků začíná prosvítat rozvrh věcí, který je nám vnucován. Zřejmě jakási sofistikovanější podoba husákovského gulášového socialismu. Nemutuje totiž jen virus, ale i osvědčené modely ovládání společnosti.

Nová společenská smlouva, kterou právě uzavíráme s mocí, by se zřejmě dala nazvat taťkovským diktátem, a zní zhruba takto: My se o vás postaráme a všechny vás ochráníme před nemocemi, ale i přes invazí muslimů, před vykuky, kteří vás bezostyšně okrádali, před zodpovědností, před LGBT, zelenými šílenci, sluníčkáři a jinými nesmysly. Nepředřete se, budete mít co jíst, a občas zamhouříme i oko nad nějakým tím přikrádáním. Budete opečovávané, chráněné a před znepokojením zajištěné děti, my budeme ti zodpovědní rodiče. Přenecháte nám moc a vládu, nebudete si všímat skutečnosti, že žijeme podle jiných pravidel a máme určitá privilegia. Přestanete se o to zajímat, protože tomu nedospělé děti stejně nemohou rozumět. My se vyvarujeme represí a zajistíme vám spoustu konzumu a intelektuálně nenáročné zábavy.

  • 1