Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly

diplomat

Čestným členem KČ se stal na XXVI. Generálním sněmu Koruny České 25. listopadu 2017.

Projev k udělení čestného členství:

Dobrý den dámy a pánové, děkuji Vám všem, obzvláště předsednictvu za toto vyznamenání, které je pro mě určitým závazkem. Já jsem totiž do žádné politické strany nevstoupil více než 20 let. Udělal jsem to pouze v roce 1990 a velmi rychle jsem z toho opět vycouval. Tenkrát jsem si totiž ještě myslel, že mohu být politicky činný, ale brzy jsem zjistil, že ve vrcholných politických orgánech bych nevydržel déle než čtrnáct dnů, zejména když jsem si uvědomil, jaké jsou tam typy lidí.

Přitom tomu všemu jsem se dokázal vyhnout celých 41 let komunistického režimu, kdy jsem si stačil uhájit určitou vnitřní svobodu, ze které se dá dobře žít i v totalitě.  Nemyslím tím ovšem, že ji musíme prožívat znovu. Přesto je hrozné, kam jsme se nyní doslali, a to vlastním úsilím, což je o to horší. Prostě asi někdo někoho zlobíme. Jako věřící člověk, katolík, říkám, že zlobíme Pána Boha a za to jsme trestáni.

Když jsme kdysi přišli k panu kardinálovi Tomáškovi s architektem Naumannem, abychom mu řekli, že chceme znovu postavit Mariánský sloup, nedovedete si představit, jakou měl nesmírnou radost. A když jsme ho požádali, aby poskytl záštitu nad tímto dílem, tak to samozřejmě s velkou radostí přijal. Zaplaťpánbůh se nedožil dnešních dnů, protože to, co se na pražském magistrátě událo, nebylo jen tak samo od sebe, ale ukazuje to, kam směřujeme. Proto bychom si všichni měli dávat velký pozor a věnovat se veřejným věcem trochu více než dnes. Proto prosím všechny, kdo jsou účastni, každý nějak zasahujeme do politiky, kolikrát dnes už i děti, budujme si naši vlast.

Naše rodina není starobylá, zdejší, my jsme vlastně přivandrovalci! Přišli jsme až v 19. století. Naše rodina je původu francouzského, původně neměla s touto zemí nic společného, nebýt mého prapradědečka, který se stal velicím generálem v Praze. Nevím, kde bychom byli za jiných okolností, ale jsme zde a já tuto zemi miluju, vážím si jí, je krásná, je nádherná, kamkoliv se člověk podívá.

Prosím Vás, všichni musí pro tuto vlast něco udělat i obětovat. A mluvit otevřeně, buďte tak laskavi, s každým člověkem, protože to je jediná cesta, jak se dostat z tohoto současného bahna, do kterého vklouzáváme tak rychle, že je to až otřesné. Přeji Vám všechno dobré a pamatujte: každý má povinnost pro tuto zemi něco dělat dnes a denně.

Děkuji Vám mnohokrát.

  • 1