ÚVOD

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) je stranou pravicovou a konzervativní. Koruna Česká požaduje, aby český stát byl aktivním členem EU, plnil důsledně spojenecké závazky k naší obranné alianci NATO a stál vždy pevně na straně Křesťanské západní kultury a civilizace.

Celý svět prochází vážnou morální krizí, která se navenek projevuje v krizi rodiny, v krizi náboženské víry, v krizi přirozené autority státu i autority vůbec, ve zhroucení systému hodnotových měřítek. Kořeny této krize je nutno hledat již na počátku novověku v krizi vědomí a ducha, které společnost přivedly k jednostrannému zdůrazňování racionalismu a materialismu. Výsledkem je vzpoura lidí proti všem hodnotám, které nepřinášejí povrchní konzumní prospěch. Býti podvodníkem již dávno nepředstavuje vážný společenský handicap, nemorální dovednosti spolu s absencí zábran naopak mnoha osobám imponují a jsou hojně napodobovány. Nečiníme si ambice na vyléčení světa z jeho neduhů, natož abychom nacházeli řešení problémů ve společenských či politických změnách - klidný a pokojný běh lidských dějin je nám nejvyšším zákonem. Tento náš postoj nás však nezbavuje odpovědnosti lidské bytosti vůči něčemu vyššímu, přesahujícímu zájmy individuální, odpovědnosti za vývoj v této zemi. Ve své činnosti se chceme zaměřit na takové principy a etické hodnoty, které prověřila staletí a které jsou podle nás nezbytnou součástí každé zdravé, živé a kulturní společnosti. Proto nabízíme veřejnosti Čech, Moravy a Slezska tento program.

I. STÁT A ÚSTAVA

Chceme vytvářet stát odpovídající době a přitom pevně zasazený do historie, stát opřený o hrdé společenství lidí, vědomých si své tisícileté kontinuity. Stát, po staletí organicky se utvářející společenství, je podle nás něčím víc než jen pouhou organizací lidí za účelem větší bezpečnosti a blahobytu stáda. Stát nás v naší náboženské, politické, společenské, či národnostní různosti spojuje. Hlásíme se k prastaré české státní tradici, k tradici svatováclavské.

Věříme, že smíšená ústava je ústavou nejlepší, neboť kombinuje prvky monarchistické, aristokratické a demokratické, které se navzájem vyvažují a zajišťují tak nejúplnější dělbu moci.

Toto pojetí dle nás nejlépe zajišťuje moderní parlamentní monarchie, ve které panovník zastupuje princip monarchistický, senát princip aristokratický a poslanecká sněmovna princip demokratický. Poznamenejme, že v současné Evropě jsou monarchiemi Belgie, Dánsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Vatikán. Mimo Evropský prostor například Kanada, Austrálie, Nový Zéland, ale také Thajsko nebo Malajsie. Tedy státy vysoce vážené, velmi prosperující a bohaté.

Úřad hlavy státu zastupuje stát navenek i uvnitř země a představuje kontinuitu státu. Zároveň stát zpřítomňuje a v osobě hlavy státu i ztělesňuje. Jako strana, která nade vše ctí právo a spravedlnost, je pro nás zárukou řádu a kontinuity dynastický princip.

Jsme totiž přesvědčeni, že aby hlava státu výše uvedené nejlépe naplňovala, nemůže být odvozena od neustále se střídající a dočasné politické moci. K zobrazení společenské nálady nám slouží dolní komora parlamentu, poslanecká sněmovna, v podobě zvolených zástupců lidu s dočasným mandátem.

Naproti tomu senát vnímáme jako pojistku demokracie, která ale v dnešní době zcela není schopna naplňovat svůj úkol. Jedním z důvodů je způsob výběru senátorů, který by se měl nepochybně změnit.

Tyto instituce samozřejmě doplňuje Ústavní soud, jako nejvyšší orgán ochrany ústavnosti.

II. SAMOSPRÁVA

Navrhujeme obnovení okresů a historických zemí Čech, Moravy a Slezska. Obce, města, okresy i země, by si o svých záležitostech měly rozhodovat samy, podle vzoru inspirovaného osvědčeným Rakouským modelem. Se zavedením co největší možné samosprávy souvisí i radikální zeštíhlení státní byrokracie.

III. ZAHRANIČNÍ POLITIKA

V zahraniční politice klademe důraz na spolupráci se zeměmi bývalé Podunajské monarchie, se kterými máme krom společné historie a tradic i společné zájmy. Plně tedy odporujeme naši účast ve V4, přičemž bychom chtěli, aby se rozrostlo o další země, které kulturně patří do regionu Stření Evropy (např. Rakousko, Slovinsko). Trváme na přijetí plné zodpovědnosti, kterou máme vůči našim spojencům, zejména z NATO, které je aktuálně hlavní zárukou naší mezinárodní bezpečnosti a tedy i na důsledném plnění všech závazků, které jsme přijali za účelem společné obrany.

IV. EVROPSKÁ UNIE

Věříme v budoucnost našeho státu ve sjednocené Evropě. Zároveň ovšem s hlubokým neklidem a obavami sledujeme současný stav, vedení i směřování EU, které jasně poukazují na akutní nutnost EU reformovat podle principů, ve které věřili její Otcové zakladatelé, Alcide De Gassperi, Konrad Adenauer, Charles de Gaulle a sir Winston Churchill.

V. LIDSKÁ PRÁVA A POVINNOSTI

Nutnou podmínku plnohodnotného života každého z nás spatřujeme v respektování základních lidských a občanských práv, čehož lze podle dosavadních celosvětových zkušeností nejzdařileji dosáhnout v pluralitní společnosti s vyspělým parlamentním systémem.

Důraz klademe na 3 nejzákladnější lidská práva, a sice právo na život, vlastnictví a světonázor. S tím souvisí i to, že věřícím všech vyznání nesmí být bráněno v jejich náboženských projevech a úkonech, pokud ovšem nenarušují lidská práva druhých, což je v současné situaci velice aktuální záležitostí. Podobně samozřejmě musí být šetřena i práva ateistů a agnostiků.

Zároveň se stavíme proti vytváření stále nových a nových domnělých práv a pseudo-hodnot, které ale spíše než k rozšiřování a ukotvení svobody vedou k jejímu postupnému omezování a úpadku.
S tím souvisí i to, že dnes je až příliš mnoho slyšet o všech možných právech, které každý má, ale až příliš málo se mluví o povinnostech, které jsou neodmyslitelným rubem všech práv. Všichni si musí být vědomi své odpovědnosti vůči společnosti, v níž žijeme.

VI. VLASTNICTVÍ

Za základ pokojného vývoje společnosti považujeme soukromé vlastnictví, které je nedotknutelné. Zpochybňování soukromého vlastnictví je nemorální, protože oživuje ty nejhorší lidské vlastnosti, které společnost zpravidla vedou do anarchie a násilí. Proto podporujeme důsledné dovedení restitucí majetku jak církví a šlechtických rodů, tak i potomků českých podnikatelů a zemědělců, do úspěšného konce. Zároveň se stavíme za takové vlastnictví, které zakládá osobní, úzký vztah vlastníka a majetku. Nelze ale zapomínat ani na to, že vlastnictví také zavazuje, a zakládá všestrannou odpovědnost k vlastněnému majetku.

VII. RODINA

Rodina se vzájemnou sounáležitostí založenou na příbuzenství, se svými vazbami přátelství a lásky, je jakýmsi předobrazem, a zároveň základem, celé společnosti organizované ve státě, která by měla vycházet ze vzájemné shody. Stavíme se proti všem pokusům o relativizaci skutečné rodiny, která se skládá z muže a ženy žijících v manželství, a z jejich potomků. Naopak, naším cílem je tyto rodiny podporovat, neboť v nich je budoucnost společnosti.

VIII. NÁBOŽENSTVÍ A ETIKA

Stát nepochybně potřebuje ke své existenci morální hodnoty, které původně vycházejí z náboženských kořenů. Z náboženství vyrůstá společenský řád, ze kterého pak vychází svoboda každého člověka, přičemž bez řádu nelze mluvit o svobodě. Vycházíme sice z křesťanských tradic, ale plně respektujeme právo každého jednotlivce na jiné náboženské, či jiné, přesvědčení.

Pro svobodné a plnohodnotné působení církví ve společnosti je nezbytné, aby byly církve na státu nezávislé. Jsme tedy pro úplnou odluku církví od státu a pro jejich samofinancování z prostředků věřících, darů, a také z výnosu hospodaření na vlastních statcích, jak se to ostatně nyní už děje.

IX. OTÁZKY SOCIÁLNÍ

Otázky spojené se sociálním zabezpečením a důstojnou existencí potřebných nemohou být žádné lidské bytosti cizí. Právě proto by však řešení těchto problémů nemělo být závislé pouze na státní byrokracii, ale těžiště starostí o tuto oblast by se mělo ze státu přenést na konkrétní osoby a společenství, jejichž financování by mělo být zajištěno vhodnou daňovou politikou (nepřímá sociální opatření, daňové úlevy, odpisy z daní). Tam, kde není sociální spravedlnost vyvážena dobročinností, dochází k nemravné závislosti velkého počtu lidí na jakési úřední mašinérii, dochází k narušení přirozené a ušlechtilé vazby mezi dárcem a obdarovaným s destruktivním dopadem na morálku celé společnosti. V této oblasti vidíme a podporujeme významnou činnost nejrůznějších charitativních i náboženských organizací a korporací.
Zároveň je nám totiž jasné, že v budoucnu bude nutné přistoupit k hluboké reformě systému sociálního zabezpečení, jehož současný model se dostává do stále hlubší krize.

X. ŠKOLSTVÍ

Jsme pro udržení co největší plurality a různorodosti ve všech oblastech lidské společnosti, a tedy i v oblasti školství. Vedle škol státních by se měly plným a rovným právům těšit i nadále také školy soukromé a církevní. Potřebná suma vzdělání musí být na všech druzích škol srovnatelná. Rodičům nesmí být upíráno či jakkoliv zpochybňováno právo vyučovat svoje děti doma, samozřejmě za předpokladu cyklického prověřování dosažených znalostí prostřednictvím předepsaných zkoušek ve školách veřejných. Podobně, jako v otázkách sociálních vnímáme potřebnost hluboké, a bohužel i nejspíše bolestivé, školské reformy.

XI. HOSPODÁŘSTVÍ

Tržní hospodářství je jedním ze znaků svobodné společnosti. Ovšem tato společnost z něj musí mít také užitek jako celek. Proto říkáme, že firmy podnikající v českém státě zde také musí mít své sídlo, čímž se zabrání tomu, aby byl námi vytvořený kapitál vyváděn do zahraničí. Zároveň požadujeme ozdravení a oživení státních podniků, kde je to možné a účelné, protože není důvod, proč by stát nemohl participovat v tržním systému. Mimo to chceme také podporovat naše tradiční řemeslné a výrobní činnosti.

Podporujeme i naše soukromé zemědělce, kteří musí mít stejné podmínky, jako jejich kolegové jinde v EU. Za životně důležité, vzhledem např. k rychle postupující půdní erozi, se stále více ukazuje obnovení přirozeného vodo- a polnohospodářství (obnovení mezí, rozbití velkých lánů na menší celky apod.).

XII. PŘÍRODA

V oblasti ochrany přírody by měl stát tvrdě postihovat podnikatele a výrobce, kteří ničí, poškozují a zamořují životní prostředí. Nejdůležitější je výchova člověka od stádního, konzumního způsobu života k takovému životu, kdy je sám sobě, celé společnosti, i všem budoucím pokolením odpovědný za důsledky své existence na tomto světě. Konkrétním krokem může být např. omezení přeprodeje emisních povolenek, což bude motivací k inovacím v oblasti ekologicky šetrného podnikání.
Důležité je třeba i vyvinout nové metody a postupy v oblasti recyklace, v níž jsou Češi mezi evropskými přeborníky. Snaha obyvatel v této oblasti nesmí přijít vniveč. V neposlední řadě upozorňujeme, že nejen panenská příroda, ale i kulturní krajina si zasluhuje ochranu.

XIII. KULTURNÍ DĚDICTVÍ

Národní památky jsou hlavním a nezpochybnitelným svědkem naší existence v dějinách. Naší minulosti, přítomnosti a jednou i budoucnosti a zaslouží si naši nejvyšší ochranu. Stav těchto památek je obrazem stavu společnosti a její kulturnosti. Za poslední léta se toho mnoho udělalo. Pokud to bude těmto památkám ku prospěchu, nebráníme se ani jejich případné privatizaci, ovšem pouze a právě jen za podmínky jejich údržby a zvelebení. Při nedodržení této podmínky, však musí nastoupit okamžité postihy.
Prostor ke zlepšení a zvětšení efektivnosti je každopádně i u instituce, která nad našimi památkami bdí, Národního památkového ústavu.

XIV. ŠLECHTICTVÍ

Je třeba rehabilitovat, především v českém vědomí, zemskou šlechtu, jakožto významnou spolutvůrkyni dějin i kulturního bohatství českého státu i evropského prostoru a objektivně zhodnotit její působení v nedávné i vzdálenější minulosti. Zvláště v dnešní době vzniku velkého soukromého majetku by bylo nanejvýš užitečné vyzdvihnout nezištné, vlastenecké mecenášství majetných jedinců z řad české šlechty, kteří pomáhali financovat velké projekty české vědy a kultury, jež se staly trvalou chloubou našeho národního bohatství.

Nebojujeme tím však za obnovení jakýchkoliv mocenských privilegií šlechty. Šlechtictví v moderní Evropě již dávno není důvodem k jakýmkoli výsadám, ale je chápáno jako stav, který svého nositele zavazuje k určitému jednání a zvláštní odpovědnosti především v oblasti morální. Z toho důvodu jsme v tomto duchu pro obnovení šlechtictví a udílení šlechtictví hlavou státu, jako výrazu zvláštního ocenění vynikajícím osobnostem, které svým významným činem nebo svým celoživotním dílem došly všeobecného uznání.

  • 1