Tak jako po každých volbách v posledních letech, musím i tentokrát především konstatovat, že je nevyhrála žádná konkrétní tkzv. vítězná strana ( v daném případě tedy ČSSD ), ale, bohužel, největší „strana“ několika posledních volebních období, totiž STRANA NEVOLIČŮ. Krajských voleb se totiž zúčastnilo kolem 40% oprávněných voličů a senátních ve většině obvodů ještě méně ( v Praze např. jen 33% ) . Samozřejmě se ale ve skutečnosti nejedná o výhru nikoho. Takto nízká volební účast je opakovanou katastrofální morální prohrou parlamentních stran, které dokázaly za pár let způsobit, že v zemi, kde nebyly 53 let svobodné volby, se jich ani ne 20 let po jejich znovuzavedení neúčastní tak alarmující počet občanů. Je to ovšem také problém oněch nevoličů samotných. V zemi, kde v ještě nedávné době nemohly svobodně volit dvě generace, je takto velká neúčast debaklem nás všech.

Dalším smutným rysem těchto voleb, a to v případě krajů i Senátu, je další posílení moci a vlivu 2 etablovaných stran vládnoucí parlamentní partiokracie. Je smutné, že i mnozí inteligentní a samostatného úsudku schopní voliči se dali přesvědčit lacinou demagogií, populismem a nepostřehli nebo nechtěli postřehnout, že krajská zastupitelstva nemohou řešit až na výjimky celostátní témata, a to ani tehdy, když se skládají ze zástupců dvou nejsilnějších stran. S tím souvisí další eroze toho, co s výhradou jisté nepřesnosti i já nazývám „občanskou“ společností: dvě zdánlivě a verbálně proti sobě brojící strany , které se nikterak netají tím, že v této zemi chtějí střídavě vládnout samy a nepotřebují k tomu nejen žádné další parlametní, natož pak mimoparlamentní strany, ale , kromě voleb, ani samotné občany, zaznamenaly další body na svém vítězném pochodu. Tomuto napomohly v některých případech i samy kandidující subjekty, snažící se nabídnout alternativu - tím, že se nedokázaly dohodnout: tak například Josefu Zoserovi z Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst chybělo k postupu do 2 kola v senátním obvodu Děčín jen 0,74% neboli 264 hlasů, přičemž proti němu kandidující Mirko Bernas z hnutí Severočeši.cz získal přes 5%. A tak i zde bude druhé kolo otázkou ODS a ČSSD, i když v tomto případě to bylo velice těsné.

Na základě důsledné reflexe naší volební zkušenosti od r. 2002, musím trvat na tom, že naším úspěchem je již samotná účast a to zejména tam, kde jsme se postavili svoji vlastní kandidátku. Dalším nesporným úspěchem je fakt, že alespoň v některých případech je počet voličů i získaných ( byť nízkých ) procentních bodů od jedněch voleb ke druhým trvale rostoucí,a to je do budoucna nesporně nadějné. Zároveň jsme ovšem zajisté měli příležitost si znovu ověřit , že náš cíl není tak blízko, jak bychom si přáli a hlavně to, že cesta k němu musí být vroubena nikoliv voluntaristickými výkřiky, boucháním do stolu či hledáním rychlých a zázaračných řešení, spoléháním na náhlé objevení se jako deus ex machina štědreho sponzora apod. ale také ne neustálým měněním našeho programu , jeho přizpůsobováním „poptávce“, a „modernizací“, nýbrž trpělivou , pečlivou a systematickou prací a neochvějnou věrností našim nadčasovým principům.

Musím vysoce vyzdvihnout nesporný úspěch MS KČ Plzeň, která dokázala naplnit samostatnou kandidátku Plzeňském kraji, postavit jediného našeho kandidáta do Senátu, dosáhla v krajských volbách nejlepšího výsledku ze všech krajů, kde jsme se účastnili, nechala za sebou dalších pět stran a volebních uskupení a náš kandidát pan Kodeda získal nejvyšší procento v celé historii naší účasti v senátních volbách od r. 2004.

Poněkud překvapivé je, že tam , kde jsme kandidovali na společné kandidátce jsme dopadli hůře než tam, kde jsme do boje vytáhli pod vlastní korouhví. Poslední místo Konzervativní koalice v dechristianizovaném a stále ještě poměrně vykořeněném Ústeckém kraji mně příliš nepřekvapilo, i když bych samozřejmě zúčastněným ze srdce přál lepší výsledky. V případě tradicionalističtější Vysočiny mně ovšem poslední místo poněkud zaskočilo. Za neúspěch rozhodně nehodlám označit umístění naší druhé samostatné kandidátky v Olomouckém kraji
Za velmi výrazný úspěch považuji výsledek námi podpořených kandidátů, zejména Pavla Jungmanna ve Zlíně a Vladimíra Hučína v Přerově, i když lze samozřejmě těžko odhadovat, kolika hlasy a procenty jsme se na tomto jejich úspěchu podíleli my.

Děkuji všem, kteří kandidovali či jakkoliv pomohli při naší účasti v těchto volbách a vyhlašuji naši účast ve volbách do Evropského parlamentu !

Na závěr si dovoluji napsat, jak bych hlasoval já osobně ve druhém kole senátních voleb, kdybych v příslušných obvodech měl hlasovací právo: ve Strakonicích, Uherském Hradišti a Vyškově bych přes veškeré svoje vážné výhrady k politice KDU-ČSL v posledních letech volil jejího kandidáta proti kandidátovi ODS, v Rychnově a Žďáru n. S. bych volil kandidáta SNK-ED proti ODS, v Chebu bych volil nezávislého kandidáta Ivo Mlátilíka proti ODS a konečně ve Znojmě bych volil samozřejmě kandidáta ODS proti KSČM. V obvodech , kde proti sobě stojí ODS a ČSSD bych s největší pravděpodobností ve druhém kole volit nešel. Prosím ty, kteří v daných obvodech bydlí, aby výše uvedené řádky brali jen jako moje osobní doporučení.

Zpracoval Václav Srb, předseda KČ

  • 1